V Číně se jména lidí skládají z příjmení a vlastního jména, což je podobné zvyklostem v Česku. Čínské jméno se obvykle zapisuje dvěma až čtyřmi znaky. U lidí narozených v 50. až 90. letech 20. století převažují dvouznaková jména. U dětí narozených po roce 2000 se jména nejčastěji skládají ze tří znaků.

V Číně děti ve většině případů dědí příjmení po otci, které stojí na prvním místě celého jména a nemá žádný speciální význam. Podle statistik jsou nejčastějšími čínskými příjmeními posledních let Wang 王, Li 李, Zhang 张, Liu (Liou) 刘, Chen (Čchen) 陈, Yang (Jang) 杨, Huang (Chuang) 黄, Zhao (Čao) 赵, Wu 吴 a Zhou (Čou) 周. Celkový počet obyvatel s těmito deseti příjmeními přesahuje 600 milionů, což je téměř polovina čínské populace.

Na rozdíl od Číny je pro česká příjmení jedinečný výrazný rodový rozdíl. Ženská příjmení se obvykle tvoří přidáním ženské přípony „ová“ k mužskému příjmení. Tento jev u čínských jmen neuvidíte.

Přesto mají čínští rodiče s těmi českými jedno společné – lámou si hlavu nad výběrem znaků, které tvoří vlastní jméno jejich dítěte. Tyto znaky obvykle nesou krásná přání a vyjadřují naděje rodičů na zdraví, studijní úspěchy, šťastný a radostný život dítěte. Vezměme si například znak „ming“ (鸣), který je součástí tradičního úsloví: „Dokud nepromluvíš, jsi nic; jakmile promluvíš, ohromíš celý svět.“ („Jsi neznámý, dokud se neprojevíš, ale jedním činem dosáhneš úspěchu.“) Toto úsloví vyjadřuje přání dosáhnout ohromujících úspěchů ve studiu a kariéře.

Marie