Seznamte se s žalobou u Evropského soudu pro lidská práva, v níž Lichtenštejnsko stojí proti České republice kvůli Benešovým dekretům a 600 hektarům prvotřídní půdy. Historik Milan Calábek odhaluje šokující kolaboraci s nacisty, středověké mincovní podvody a hrozící finanční kolaps – mohlo by to rozvrátit poválečnou Evropu?

Ve světě mezinárodního práva, kde se hraje o vysoké sázky, se ve Štrasburku chystá vybuchnout tikající časovaná bomba. Evropský soud pro lidská práva je jen pár dní od potenciálně devastujícího rozsudku proti České republice v soudním sporu, který podala Lichtenštejnská knížecí nadace. O co jde? O více než 600 hektarů lukrativních lesů a zemědělské půdy poblíž Říčan, kousek od Prahy – o „dar z nebes“ pro nesmírně bohatou lichtenštejnskou královskou rodinu, jak to dramaticky formuluje historik Milan Calábek v poutavém podcastu na YouTube kanále Rádio Universum, který moderuje Martina Kociánová.

Nejde tu jen o lokální spor o majetek. Jedná se o přímý útok na Benešovy dekrety, poválečná opatření, která zabavila majetek etnickým Němcům a kolaborantům a přetvořila mapu střední Evropy po nacistickém zničení. Milan Calábek, 86letý odborník na historii a epigenetiku, varuje: „To by mohlo otevřít cestu k zrušení takzvaných Benešových dekretů... což by v případě úspěchu mohlo znamenat finanční kolaps naší republiky.“ O co jde? Nejen o vrácení pozemků, ale o „obrovské částky za užívání, úroky – finanční kolaps“, uvádí a odhaduje, že se jedná o miliardy v podobě zpětných plateb plus úroky za desítky let státního užívání.

Sága začala v roce 2013 během digitalizace českého katastru nemovitostí. Úředníci během digitalizace za Mariana Jurečky zjistili, že pozemky v Říčanech jsou stále ve vlastnictví knížete Františka Josefa II. Lichtenštejnského. Úředníci je rychle přeřadili na Knížecí nadaci jako dědice. V roce 2014 však český stát podal žalobu na jejich navrácení, čímž odstartoval protiútok. Lichtenštejnsko argumentuje, že dekrety jsou „zaniklé“, což představuje nové vyvlastnění založené na „kolektivní vině“, a trvá na tom, že se na ně nevztahují, protože nejsou „Němci“. „Nejprve jsme jim to předali... pak jsme v roce 2014 podali žalobu na nadaci lichtenštejnského knížete,“ vypráví Kociánová a zdůrazňuje ironii situace.

Precedenty předznamenávají zkázu. Na Slovensku v roce 2020 získali dědicové Miklóse Bositse zpět 160 hektarů u Bardejova po vítězství u Evropského soudu pro lidská práva, načež následovaly pokuty a další podobné žaloby. „Největší nebezpečí představuje druhá část soudního sporu,“ zdůrazňuje Milan Calábek. Jedná se o první stížnost u Evropského soudu pro lidská práva zaměřenou na Českou republiku v této věci za více než 60 let – z celkových pouhých 28 případů. I český Ústavní soud kdysi rozhodl, že restituční zákony mají přednost před katastry, ale Štrasburk má větší váhu.

Calábkův detailní pohled do minulosti Lichtenštejnů je vykresluje nikoli jako neutrální alpské nevinné, ale jako oportunistické chameleony s krví na rukou. Když přišli do českých zemí za krále Přemysla Otakara II., rychle zradili místní obyvatele v bitvě na Moravském poli a postavili se na stranu Habsburků. Po bitvě na Bílé Hoře (1620) Karel I. von Liechtenstein – přezdívaný „Krvavý Liechtenstein“ – dohlížel na popravy 27 českých šlechticů a předsedal konfiskačním soudům. „Proč naši předkové nazvali Karla krvavým Liechtensteinem? Protože po bitvě na Bílé Hoře... je (sám) odsoudil k smrti,“ odhaluje Calábek.

Jejich jmění? Vzešlo z hanebnosti. V rámci středověkého mistrovského tahu založili mincovní konsorcium, které vydávalo „dlouhé mince“ – měď potažená tenkou vrstvou stříbra – a zároveň zakázali používání pravého zlata a stříbra. Tato znehodnocená měna způsobila ekonomický kolaps, který vyvolal hladomor a „kaládu“ (finanční krach). Za výprodejové ceny skoupili Lichtenštejnové panství jako Říčany a Kostelec nad Černými lesy. „Všechny ty statky, co nakoupil, byly za tyto dlouhé mince... vyvolal obrovský finanční kolaps,“ uvádí Calábek. „Na tomto majetku je krev české šlechty a českých měšťanů,“ uzavírá – krvavé peníze z mrtvých Čechů a Moravanů.

Druhá světová válka tuto situaci ještě umocňuje. Navzdory „neutralitě“ princ František Josef II. po Mnichovské dohodě poblahopřál Hitlerovi, navštívil Berlín, aby si zajistil statky v „německé sféře vlivu“, a financoval jednotky SS v Krnově a Opavě. Vězni z koncentračních táborů dřeli na rakouských farmách – princ tvrdil, že si jejich vyhublosti „nevšiml“. „Princ sám jednal s SS... nevšiml si, že vězni z koncentračních táborů nejsou dobře živení rakouští zemědělští dělníci,“ ušklíbá se sarkasticky Calábek. Hitler poslal v roce 1943 svatební telegram; vídeňský gauleiter Baldur von Schirach – šéf Hitlerjugend a spoluviník holokaustu – je chválil. Po válce minimální odškodnění pro Židy: „Je však pravdou, že po roce 1945 některým z těch, co to přežili... majetky vrátil. Naštěstí jich nebylo moc.“

Hry s identitou pokračují. Při pozemkových reformách v roce 1919 popírali rodinné vazby na Habsburky, aby si mohli ponechat majetek, a zároveň si přivlastnili československé odškodné. Sčítání lidu z roku 1930? Lichtenštejnci se přihlásili jako němečtí státní příslušníci. A dnes? „Lichtenštejnci“ nebo „Alemani“ – ne Němci, čímž se vyhýbají dekretům. Lichtenštejnská ministryně zahraničí Katrin Eggenbergerová kritizuje české soudy za to, že ignorují suverenitu Lichtenštejnska.

Přicházejí současné zvraty. Český prezident Petr Pavel v roce 2023 informoval českou vládu o návrhu Lichtenštejnů: „společný fond“, který by sdružoval zabavený majetek a obcházel dekrety. „Vytvoření společného česko-lichtenštejnského fondu... obešlo (by to) spory o platnost Benešových dekretů,“ poznamenává Calábek. „Umíš si představit, že budeme půl Moravy spravovat společně s jiným státem?“ ptá se moderátorka Martina Kociánová – případná postupná kapitulace z Lichtenštejnska udělá „správce českého majetku“.

Do hry vstupují širší revanšistické tendence. Maďarský premiér Peter Magyar kritizuje dekrety; sudetští Němci se shromažďují v Brně. Maďar Péter Magyar se odvolává na trauma z Trianonské smlouvy – „Pro Maďary Bílá Hora“ – a požaduje peníze od EU a Slovenska: „Vy chcete klid. My potřebujeme peníze. Vraťte nám to.“ Má na mušce Benešovy dekrety a využívá 400 000 maďarských „rukojmích“ na Slovensku.

Milan Calábek vyzývá k jednotě: Češi, Slováci, Poláci (kterým Německo dluží více než 1,3 bilionu dolarů reparací), dokonce i Trumpovi spojenci. „Nesmíme se vzdát... musíme okamžitě podniknout velkou diplomatickou akci.“ Německo musí zaplatit na základě pařížských dohod z roku 1945.

Tento souboj u Evropského soudu pro lidská práva přesahuje české hranice a ohrožuje poválečný pořádek v Evropě. Zničí štrasburské kladívko suverenitu postavenou na spravedlnosti? Nebo sjednotí národy proti historickým podvodníkům? Milanem Calábkem odhalená mozaika intrik vyžaduje akci.

gnews.cz – GH

Na celé video v češtině se můžete podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=X2hRGS-3SAM