Dovolil jsem si na náš zpravodajský webový deník přinést trochu národního kulturního bohatství naší země. Pro velký úspěch opakujeme cyklus Alfons Mucha: Slovanská epopej. Toto velkolepé dílo vznikalo více jak 17 let. Alfons Mucha cestoval po slovanských zemích, aby nasál všechny zásadní faktory, přesněji kořeny, jak sám říkal, a mohl pak podat výpověď o tom, jak český národ bohatý jest. Mám tedy za to, že kdy jindy bychom měli o tomto národním pokladu přemýšlet tak aktuálně, jako dnes. Přeji všem krásný zážitek a zároveň si přeji i doufám, že to naše čtenáře duševně obohatí. Každý týden představíme jeden Muchův obraz z tohoto vzácného a mimořádného cyklu s rozšířeným komentářem.

Český malíř francouzské školy, světový představitel secesní malby a užité secese Alfons Mucha stvořil unikátní, nadčasové dílo. Skoro se mi chce říci, tedy napsat, že scelil Slovanskou epochu v jeden světelný symbolický svazek, který má nejen nevyčíslitelnou uměleckou hodnotu, ale doslova spojil dějinné události, duchovní sílu, která tolik charakterizuje tento věčný, řekl bych i skromný fenomén Slovanství, aby z něj ukoval svým umem a srdcem jednotu Slovanů. Slovanská epopej je přenádherné dílo a já neznám nic podobného na světě.

Sám jsem měl tu možnost Slovanskou epopej vidět na zámku v Moravském Krumlově ještě před tím, než byla převezena do Prahy a prvních pět pláten bylo vystaveno na malé dvoraně Národní galerie. Přiznám se, že jsem byl tak překvapen světelným rozdílem vystavených pláten mezi Moravským Krumlovem a NG v Praze, že jsem nechtěl věřit, že to jsou ta samá plátna. Od této chvíle jsem stoprocentně přesvědčen, že Slovanská epopej musí být vystavena primárně v Praze a také, že je potřeba splnit přání geniálního autora Alfonse Muchy a postavit tomuto unikátu vlastní střechu nad hlavou, což byla jedna z jeho podmínek.

Na zámku v Moravském Krumlově byl i za dne nedostatek rovnoměrného dopadajícího světla a na obrazy bylo přisvěcováno obyčejnými stavebními lampami. V Praze jsem viděl prvních pět pláten v malé dvoraně Národní galerie. K plátnům byl dostatečný odstup pro vizualizaci celkového dojmu, byla dokonale světelně vyvážená a zároveň skvěle rozptýlené stínění dopadajícího světla jemným plátnem bylo doslova geniální provedení. Ani pozdější speciální osvětlení všech pláten, které NG v Praze uvedla, nebylo pro mne tak dokonalé jako v té malé dvoraně. Přesto se domnívám že ucelený koncept NG v Praze byl na nejvyšší světové úrovni. Opravdu skvělá práce. Pojďme ale zpět k obrazům Slovanské epopeje. Soubor těchto obrazů okomentoval i sám autor Alfons Mucha.

Úvodní slovo od samotného tvůrce Slovanské Epopeje:

„…již roku 1900 předsevzal jsem si zasvětiti druhou polovici svého života práci, jež by pomáhala budovati a utužovati u nás cit národního uvědomění. Jsem přesvědčen, že vývoj každého národa může se zdarem pokračovati jen tehdy, vyrůstá-li organicky a nepřetržitě z vlastních kořenů národa a že k zachování této kontinuity je nezbytná znalost jeho historické minulosti. V literatuře máme překrásná díla, jež národu – lidu staví před duševní zrak běh našich dějin – tu slavných – tu smutných. I v hudbě symfonie a cykly, vážící se k naší historii, probouzejí lásku k vlasti cestou umění.

Chtěl jsem promluviti svým způsobem k duši národa, k tělesnému zázraku, jež nejrychleji dojmy přenáší k vědomí. Obraz působí řekl bych agresívně: bez ohledu vniká otevřeným okem do duše. Jest věcí pozorovatele, aby s ním naložil po své vůli. Může jej přejít, nepřipouštěje si ho do vědomí, anebo sveden vnějškem díla zastaví se před ním a snad i pátrá po jeho obsahu a významu a nakonec i najde v něm ono jadérko, buď krásy nebo pravdy, kvůli němuž povstalo. Práci tuto, nyní dokončenou, považoval jsem za svou povinnost. Uskutečnění tak velkého díla bez hmotných prostředků bylo nemožné. přítel můj, pan Charles R. Crane, jenž ač Američan, má velkou lásku k Slovanstvu, pochopil moje snahy a pomohl můj sen realizovati.

V roce 1910 v Chicagu sjednali jsme spolu, že on pomůže nésti náklad spojený s mým dílem, jež dáno bude městu Praze darem. Střehl jsem ve všech obrazech všeho, co by mohlo připomínati strohé spory a krev ve sporech prolitou. Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, klást mosty, neboť nás musí všechny živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mě dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás, v naší rodině slovanské.“

Praha 1928, Alfons Mucha

Jan Vojtěch, šéfredaktor General News