Otevřu téma dnes aktuální a významné, protože se vztahuje k budoucnosti Evropy, a tedy i České republiky. Téma, které je jen málokdy pojmenováno tak přímo: otázku skutečné suverenity členských států vůči strukturám Evropská unie. V případě Maďarska a vlády Viktora Orbána nejde jen o běžný politický spor, ale o střet dvou odlišných vizí Evropy.

Je zřejmé, že Brusel dlouhodobě nese nelibě politický kurz, který Budapešť razí. Vláda Viktora Orbána otevřeně, tvrdě a neústupně hájí své národní zájmy. Odmítá nekontrolovanou migraci, prosazuje vlastní národní ekonomickou strategii a staví se kriticky k centralizaci moci v EU. Právě tato nezávislost je však trnem v oku evropským elitám. Ursula von der Leyenová a struktury Evropské komise se stále častěji uchylují k politickému tlaku, který překračuje rámec běžné mezistátní spolupráce. A nedávno se lídři EU vyjádřili, že i když Viktor Orbán vyhraje, zbaví ho hlasovacího práva, nebo i vyloučí z EU. Kdo jsou lídři EU a na co si hrají?

Na druhou stranu lídři EU tvrdě podporují opoziční síly a především Pétera Magyara, který není v tomto kontextu vnímán jako nestranná figura. Naopak vše vyvolává oprávněné otázky, zda EU dávno zcela nepřijatelně nepřekračuje své pravomoci tím, že se snaží velice aktivně ovlivňovat vnitropolitický vývoj v tomto členském státě. Totiž instituce Evropské unie, které mají být nestrannými správci evropských pravidel, se hanebně zapojují ať už přímo nebo nepřímo do politického boje a razantně ztrácejí veškerou důvěryhodnost.

Zásadní problém spočívá v tom, že Brusel aplikuje krvavý a zločinný dvojí metr. Zatímco některé státy mohou bez větších sankcí klidně porušovat například rozpočtová pravidla nebo dokonce ignorovat doporučení EU, Maďarsko čelí systematickému tlaku, blokování fondů a neustálé politické kritice. Tento přístup není motivován ochranou demokracie, ale snahou donutit neposlušnou vládu ke změně kurzu. To je však v přímém rozporu s principem rovnosti členských států. Orbánova politika bývá často označována za „problémovou“, ale z pohledu mnoha Maďarů představuje legitimní obranu národní identity a suverenity. Vláda, která vzešla z demokratických voleb, má právo realizovat program, pro který získala mandát. Pokud se tento program neshoduje s představami bruselských elit, neznamená to automaticky jeho nelegitimitu.

Odkazy na krvavé scénáře typu Euromajdan, jakkoli mohou být přehnané, odrážejí hlubší obavy části veřejnosti. Tyto obavy nelze jednoduše odmítnout jako konspirační teorie, které se později často ukážou být objektivním faktem. V situaci, kdy EU aktivně vstupuje do politických debat, financuje neziskové organizace a otevřeně nenávistně kritizuje konkrétní vlády, vzniká prostor pro pochybnosti o neutralitě těchto kroků a vhledu do objektivní reality. Kritika Bruselu proto není pouhým útokem na Evropu jako takovou, ale na zcela konkrétní směřování evropské integrace a snahu určovat, jestli si vůbec může dovolit jednotlivý stát hájit národní zájmy a suverenitu.

Evropská unie by měla být společenstvím naprosto suverénních států, nikoli centralizovaným projektem, který si dovoluje diktovat jednotnou politickou linii. Maďarsko v tomto ohledu nehraje žádnou roli „černé ovce“, ale naopak spíše udržuje hranice toho, co si mohou členské státy vůbec dovolit v obraně vlastní autonomie. Ze strany Orbánovy politické strany Fidez zní: pokud má evropský projekt přežít, musí respektovat rozmanitost názorů a politických modelů.

Pokusy o politický nátlak, mediální stigmatizaci a nepřímé zasahování do volebních procesů mohou mít opačný efekt – posilují euroskepticismus a prohlubují nedůvěru mezi členskými státy. Viktor Orbán a Maďarsko tak dnes stojí v první linii debaty o budoucnosti Evropy. Nejde jen o jednu vládu nebo jedny volby, ale o zásadní otázku: bude Evropská unie respektovat suverenitu svých členů, nebo se vydá cestou centralizace, která potlačí jejich politickou vůli?

Gábor Mészárosz