Manipulace sdělovacích prostředků v současnosti II.
Dovolím si dnes pokračovat v tomto obšírném tématu mediální manipulace masových sdělovacích prostředků pomocí několika reálných příkladů, a to jak ve významu, co nám informace může přinést, tak hlavně ve sféře novinářské etiky. Příkladů jsou neuvěřitelné spousty, neboť dnešní kapsystém je založen na negativní manipulaci bez jakýchkoli mravních pravidel. Etika je dnes jen nástroj moci. Takže ve skutečnosti je společnosti k ničemu. Zmíním i zákonná pravidla, která jsou na papíře napsána tak, že si říkáte, tady je vše v pořádku, ale praxe je jiná a manipulace zákonná zde hraje svou roli zásadní.
Mediální a novinářská etika
Uvedu v krátkosti dva příklady. Jeden se týká malého syrského chlapce Aljana, který se roku 2015 utopil ve Středozemním moři, když jeho otec s rodinou nelegálně migroval směrem do Evropy. Snímek mrtvého batolete ležícího na pláži poblíž tureckého Bodrumu obletěl svět a šokoval světovou veřejnost. Druhý příklad se týká Anderse Breivika, norského teroristy, který roku 2011 převlečený za policistu na ostrově Utøya zastřelil 69 účastníků mládežnického tábora a předtím odpálil bombu ve vládní čtvrti Osla, kde při výbuchu zemřelo osm lidí. Celkem přes 323 lidí bylo zraněno.
Příběh masového vraha
Anders Behring Breivik,Anders Behring Breivik, jenž si změnil jméno roku 2017 na Fjotolf Hansen a v roce 2026 na Jan Johansen, je norský masový vrah a krajně pravicový politický aktivista s protiislámskými postoji, který 22. července 2011 spáchal sérii teroristických útoků v norském hlavním městě Oslo a na ostrově Utøya, při kterých bylo zabito celkem 77 lidí. Většinu tvořili účastníci letního pobytu mládežnické organizace Norské strany práce. Prakticky to byly děti ze základních a středních škol. V srpnu 2012 byl tento masový vrah norským soudem usvědčen z masové vraždy, způsobení smrtící exploze a terorismu a následně odsouzen jen k 21 letům odnětí svobody s možností prodloužení a následného ochranného léčení.
Mimochodem, před útokem napsal jakýsi manifest s názvem „2083 Evropská deklarace nezávislosti“. Tento případ byl sdělovacími prostředky velmi důkladně sledován. U soudu Breivik vypovídal, že se svým činem snažil „zachránit Norsko a západní Evropu před kulturním marxismem a převzetím moci muslimy“. Při vynášení rozsudku tento vrah v soudní síni hajloval. Všichni přítomní novináři okamžitě pustili fotografii hajlujícího Anderse Breivika do masových sdělovacích prostředků. Krom toho, že informace byla signální a spustila hlavní proces fašizace střední východní Evropy, tak také manipulovala těmi, kdo byli příznivci Breivika, ať už šlo o jednotlivce, skupiny i hnutí ve zjednodušeném smyslu. "Podívejte se, mohu zavraždit tolik lidí z těch a těch důvodů (nechci se zde o nich podrobně rozepisovat), a dostanu za to ‚jen‘ 21 let a relativně fešácký kriminál."
Dokonce si dál mohu vyznávat svou víru, mám vůli a svobodu se projevit i nadále, dokonce před samotným soudem. Mohu nadále i studovat. Máme tu předobraz člověka, který manipuluje za pomoci sdělovacích prostředků s mladými generacemi v podprahovém emocionálním působení, a důsledkem je nárust nacionálního hnutí. Navíc se ptám: je etické nejen hajlovat u soudu, ale čistě zpravodajsky i obrazově prezentovat tohoto masového vraha? Uvědomují si důsledky těchto informací? Kde je etický kodex novináře?
foto: Anders Behring Breivik – masový vrah, který spustil za pomoci médií obnovení fašismu ve světě a především v Evropě /ya.ru
Příběh syrského chlapce
Máme tu jiný příběh, stejně neetický. Veliký rozruch vyvolal snímek utopeného syrského chlapečka. Nešťastný chlapeček jménem Ajlan Kurdi, který se utopil u břehů řeckého ostrova Kos, kam možná někdy někteří z vás zavítali na dovolenou. Svět obletěla jeho fotografie na pláži, kde s tvářičkou v moři leželo jeho tělo.Máme tu jiný příběh, stejně neetický. Veliký rozruch vyvolal snímek utonulého tříletého syrského chlapečka jménem Ajlan Kurdi, který se utopil ve Středozemním moři, když s rodiči a starším bratrem mířil ke břehům řeckého ostrova Kos, kam možná někteří z vás někdy zavítali na dovolenou. Svět obletěla jeho fotografie na pláži, kde s tvářičkou v moři leželo jeho tělo. Snímek vlastně měl vyvolal debatu o pomoci uprchlíkům a přesvědčit, dojmout či obměkčit veřejné mínění v Evropě, že musí postupně přijímat uprchlíky zejména ze třetích zemí. Po celou dobu se ale v hlavním informačním poli nedozvíte to, jaký je smysl a motivace této migrační vlny do Evropy, že jsou tyto migrační vlny řízené nejen mafií, ale že za touto mafií stojí skrytě politicky mocní lídři, často pod falešnými sliby o tom, že Evropa vás čeká. Manipulativně se tak vytváří tlak na veřejné mínění, aby podlehlo na základě emocí a přijalo doktrínu, že uprchlíky musíme přijímat, místo toho, abychom dělali takovou politiku, aby se v jejich zemích neválčilo a oni mohli budovat ekonomiku a sociální struktury tak, aby se mohli rozvíjet především ve své vlasti.
Ale zpět k utonulému dítěti. Dnes již jednoznačně víme, že s mrtvolkou dítěte bylo manipulováno. Zjistilo se, že mrtvé tělíčko chlapce nevyplavilo moře na pláži, kde byl vyfotografován, ale na novinářům nepříliš přístupném kamenitém místě, a tak bylo tělíčko organizátory dopraveno na fotogeničtější pláž, a položeno na úpatí vln, aby smyly stopy manipulace. Přivolali se novináři a vesele, možná nevesele, se fotografovalo. Hlavní světové informační kanály pak dostaly toto foto s prioritou číslo jedna. Nakonec vše prasklo, a světové agentury, které o tom psaly, odvedly zcela neeticky pozornost právě na téma etiky, aby se nemluvilo o hlavní příčině a skutečné viníky nebylo možné dohledávat. A co je na této události nejvíce neetické a tragické? Nejde skutečně jen o to, že novináři tuto událost neeticky uchopili, ale že z nějakých důvodů tyto migrační procesy existují.
Celý tento příběh vypovídá o charakteru a mravních »hodnotách« těch, kdo celý tento proces řídí přes média a nechutně s námi manipulují. Najít nebohé, mrtvé dítě, přenést jeho mrtvolku na lepší a fotogeničtější místo a potom mrtvé dítě správně naaranžovat pro působivější fotku, je neohraničená zrůdnost… To nemá nic společného s mravními hodnotami ani s novinařinou.
foto sociální sítě: Utopený chlapec Ajlan ležel na turecké pláži
foto AP: Utopený chlapec Ajlan ležel na turecké pláži
Televize jako ideologické centrum
Ne nadarmo se říká že naše televize je ideologické centrum současného systému. Média kapitalistická fungují sice v zákonných rámcích, které si však sama určí takovým způsobem, aby většina společnosti vůbec netušila, jaké jsou cíle těch, co média ovládají. Veškerá manipulace se odehrává na bázi psychologického vnímání a příjímání informací, jak samotného jednotlivce, tak i celé společnosti. Následně od samého počátku vzniká zmanipulované veřejné mínění.
Zpracovávají se rozsáhlé vědecké studie, jak ovlivnit člověka v jeho činnosti. Například největší zájem v poslední době mají armády o neurochirurgii. Dnes se rozvinul dokonce i způsob manipulace chování člověka na takové úrovni, že člověk provádí některé úkony, aniž by sám to měl možnost nejen jakkoli ovlivnit, ale i danou situaci si vůbec uvědomovat. To vše jen na bázi podaných, správně interpretovaných, ale klíčových informací.
Právní zákonodárné rámce mediální sféry
Jeden z nejdůležitějších zákonů pro nás v ČR je takzvaný tiskový zákon 46/2000 zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a Zákon č. 231/2001 Sb. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Z tohoto druhého zákona si dovolím citovat.
§ 32
Základní povinnosti provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání
(1) Provozovatel vysílání je povinen
a) provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah vysílání,
b) zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním,
c) zajistit, aby vysílané pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení,
d) zajistit, aby vysílané pořady neobsahovaly podprahová sdělení,
e) nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí,
f) bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost,
g) nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých; tato povinnost se na provozovatele vysílání nevztahuje, je-li vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým,
A hned je v tomto zákoně alibisticky uvedena právní výjimka:
h) zajistit, aby rozhlasovému a televiznímu vysílání pořadů, na které se vztahuje omezení podle písmene g) bezprostředně předcházelo slovní upozornění na nevhodnost pořadu pro děti a mladistvé a aby pořad, který by mohl ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, byl označen v případě televizního vysílání obrazovým symbolem upozorňujícím na jeho nevhodnost pro děti a mladistvé po celou dobu vysílání.
Nevhodné, ale dívejte se!
Tedy vlastně to vede k tomu nezamezit samotnému vysílání závadného pořadu, který narušuje mravní vývoj dětí a mladistvých, ale jen ho označit, což se záhy stává pro mládež naopak logicky přitažlivější. Takže etika je zde čistě alibistická a ve většině dokonce kontraproduktivní.
Zde je přímo vidět samotná systémová nefunkčnost zákonnosti směrem k právům uživatele a společnosti vůbec, nejen veřejnoprávní mediální instituce. Jednoduše je RPRTV propojena s vedením těchto institucí a fakticky jim toto porušování umožňuje tím, že je sama ani neupozorňuje na závadnost pořadu, ale naopak naplno funkčně vytváří jakýsi ochranný filtr před veřejnou kritikou těchto médií.
Tady je také vidět zákonná nejednoznačnost a relativizace pro případ právního manévrování pro střet s tímto zákonem. Mimochodem, například už jsem dlouho neviděl upozornění, že tento film či pořad je nevhodný pro děti a mládež. Zřejmě proto, že se kalkuluje s tím, že na internetu si děti najdou vše, od návodu na výbušniny či sebevraždu až po pornografii spojenou třeba s opravdovým násilím. Mimochodem, psychologové jasně tvrdí, že samotná pornografie není tak škodlivá jako samotné násilí mezi lidmi a násilí páchané v intimních momentech je o to nebezpečnější, že je prakticky těžko zjistitelné.
Projděte si tento týden program některého televizního kanálu a schválně, kolik pořadů během týdne bude bez nějakého násilí a potoků krve. Tohle je nejen neetické, ale je to jasná manipulace s našimi dětmi, ale i s celou společností. Není divu, že například v počtu vražd v Moravskoslezském kraji od roku 1989 do roku 2010 stoupla čísla o více jak 20 %.
Tolik dnes nějaké příklady. Nesmí vás to však příliš rozhodit. Je potřeba se naučit jednak pracovat s informacemi, jednak také vědět, jaký má která význam a jak se bránit manipulaci. Ale to zas příště.
Jan Vojtěch , šéfredaktor General News