Slovinský cyklista Tadej Pogačar si v červenci 2026 připsal své páté celkové vítězství na Tour de France. Tímto úspěchem se definitivně zařadil po bok čtyř legendárních jezdců, kteří dokázali vyhrát nejprestižnější etapový závod světa pětkrát: Jacquese Anquetila, Eddyho Merckxe, Bernarda Hinaulta a Miguela Induraina. Pogačarova dominance v posledních letech tak získala historický rozměr, který přesahuje pouhé statistiky.
Pogačar, jezdec stáje UAE Team Emirates, vyhrál Tour de France poprvé v roce 2020 jako jeden z nejmladších vítězů v historii. Následovaly triumfy v letech 2021, 2024, 2025 a nyní 2026. Jeho jízdní styl charakterizovaný explozivní silou v horských etapách, výbornou časovkou a taktickou zralostí mu umožnil opakovaně ovládnout klasifikaci. V roce 2026 se mu podařilo udržet žlutý dres po většinu závodu a potvrdit svou pozici nejvýraznější postavy současné silniční cyklistiky. S pěti vítězstvími se vyrovnal rekordu, který po desetiletí považovali odborníci za téměř nedosažitelný.
Historické srovnání „pětice velkých“ není pouze formální. Anquetil dominoval v 50. a 60. letech díky precizní časovce, Merckx v 70. letech svou všestranností a agresivitou, Hinault v 80. letech bojovností a Indurain v 90. letech fyzickou převahou v horách a časovkách. Pogačar spojuje prvky všech těchto přístupů a zároveň reprezentuje novou generaci cyklistů, která vyrůstala v éře pokročilé sportovní vědy, detailní analýzy dat a globalizovaného pelotonu. Jeho úspěch je také odrazem síly slovinské cyklistické školy, která v posledním desetiletí vychovala několik špičkových jezdců.
Vedle sportovního významu však letošní Tour de France znovu otevřela diskusi o udržitelnosti profesionální cyklistiky v podmínkách klimatické změny. Léto 2026 přineslo v Evropě opět extrémní teploty a vlny veder, které zasáhly i trasy závodu. Jezdci i organizační týmy čelili teplotám přesahujícím 35 °C, zvýšenému riziku dehydratace a nutnosti upravit tréninkové a závodní protokoly. Podobné podmínky se stávají v posledních letech pravidlem spíše než výjimkou.
Mezinárodní cyklistická unie (UCI) a organizátoři Tour de France již přijali některá opatření: rozšíření časových oken pro starty, posílení hydratačních zón, možnost zkrácení etap při extrémním vedru a větší důraz na monitoring zdravotního stavu jezdců. Týmy investují do chladicích vest, speciálních výživových strategií a materiálů s lepšími termoregulačními vlastnostmi. Přesto zůstává otázkou, jak dlouhodobě skloubit tradiční podobu tříýdenního etapového závodu s rostoucími teplotami a nestabilitou počasí.
Dalším aspektem je ekologická stopa samotného závodu. Tour de France generuje značné emise v důsledku přesunů doprovodných vozidel, televizních produkcí, logistiky a cestování týmů. Organizátoři v posledních letech zavádějí hybridní a elektrická vozidla, snižují počet doprovodných aut a podporují kompenzační projekty. Některé stáje experimentují s udržitelnějšími materiály u oblečení a vybavení. Kritici však upozorňují, že tato opatření jsou zatím spíše dílčí a že profesionální cyklistika jako celek musí systematicky přehodnotit svůj model fungování.
Diskuse o udržitelnosti se netýká pouze environmentálních otázek. Zahrnuje i ochranu zdraví jezdců, kteří jsou vystaveni stále extrémnějším podmínkám, a budoucí podobu kalendáře závodů. Někteří odborníci navrhují větší flexibilitu v trasách, přesun části etap do mírnějších období nebo větší důraz na regionální závody s nižší logistickou náročností. Jiní argumentují, že Tour de France je kulturní institucí, jejíž tradice by neměla být zásadně narušena, a že technologický pokrok a adaptace mohou problémy zvládnout.
Pogačarovo páté vítězství tak přichází v době, kdy se profesionální cyklistika nachází na křižovatce. Na jedné straně stojí sportovní excelence a historické milníky, na druhé straně nutnost reagovat na měnící se klimatické podmínky a rostoucí společenská očekávání ohledně udržitelnosti. Jeho úspěch připomíná kontinuitu velkých šampionů minulosti, zároveň však podtrhuje, že budoucnost tohoto sportu bude záviset nejen na talentu a přípravě jezdců, ale i na schopnosti celého ekosystému cyklistiky přizpůsobit se novým realitám.
Ať už se na letošní Tour de France podíváme z jakéhokoli úhlu, Pogačarův výkon zůstává zcela mimořádný a zasluhuje plný obdiv. Vedle oslav historického milníku je však zcela na místě otevřít otázku, jak zajistit, aby cyklistika zůstala atraktivní, bezpečná a ohleduplná v době, kdy se extrémní výkyvy počasí stávají novou normou. Způsob, jakým se sport k těmto výzvám postaví, zásadně rozhodne o jeho podobě v nadcházejících desetiletích.
Prokop Stach