Uniklé dokumenty ukazují, že Evropská unie plánuje přesunout do zahraničí redukci emisí v rozsahu srovnatelném s ročními emisemi Francie a Belgie. Vyplývá to z prezentace Evropské komise, do níž nahlédl server POLITICO.

V červenci Komise představila návrh klimatického cíle pro rok 2040: snížení emisí o 90 procent oproti roku 1990. Součástí plánu je možnost nakupovat mezinárodní uhlíkové kredity – tedy započítat si snížení emisí, které reálně proběhne v rozvojových státech. Před poslanci ani novináři Komise neuvedla, kolik kreditů by EU musela nakoupit.

Interní odhad ale existuje. Podle čísel, která Komise v létě ukázala vládám členských států, by rozsah nákupů mohl činit 140 až 430 milionů tun CO₂ do roku 2040. Pro srovnání: Francie v roce 2023 vypustila asi 340 milionů tun, Belgie méně než 100 milionů. V horní variantě by tak šlo o ekvivalent jejich společných emisí. Celkové emise EU by přitom v roce 2040 měly být pod hranicí 500 milionů tun.

Každý kredit představuje jednu tunu, a tedy i nemalou finanční částku. Švýcarsko například dnes platí kolem 40 dolarů za kredit. Pokud by se EU vyhnula levným a pochybným certifikátům, které se pohybují pod 10 eury, znamenalo by to miliardové výdaje. Peníze by navíc nebyly k dispozici pro dekarbonizaci evropského průmyslu. V příštím desetiletí přitom unie bude muset masivně investovat právě do domácí transformace těžkých odvětví.

Podle vědeckých poradců EU by využívání kreditů k dosažení cíle pro rok 2040 bylo krokem zpět. Dosavadní závazky – tedy klimatické cíle pro roky 2030 a 2050 – musí členské státy splnit čistě domácími opatřeními, jak stanoví evropský klimatický zákon. Možnost nakupovat kredity by tak znamenala zásadní odklon od dosavadní politiky.

Komise ale věří, že „kredity“ pomohou získat podporu členských států. Ty jsou k novým ambiciózním závazkům stále zdrženlivější. Parlament zůstává rozdělený, zatímco většina vlád myšlenku podporuje. O návrhu budou jednat 18. září. „Komise mi nikdy neukázala číslo 430 milionů,“ řekl pro POLITICO vyjednavač Socialistů a demokratů Javi López.

Detailní legislativa k samotným nákupům se očekává až koncem roku 2026. Nejasnost ohledně rozsahu proto komplikuje vyjednávání jak v Radě, tak v Evropském parlamentu.

Uniklá prezentace nastiňuje i různé scénáře. Kredity by mohly sloužit jako pojistka, pokud se cíl nepodaří splnit, jako flexibilní nástroj pro jednotlivé státy, nebo jako prostředek k „doplňkovému“ snížení – tedy fakticky snížit domácí emise jen o 87 procent a zbytek „dokoupit“. Komise preferuje právě tuto poslední variantu.

Podle způsobu výpočtu by EU nakoupila buď 140 milionů kreditů v letech 2036–2040, nebo by jejich množství každý rok postupně zvyšovala, až by v roce 2040 dosáhla 140 milionů – což by dohromady znamenalo 430 milionů kreditů. V druhém případě by Unie nejen více znečišťovala, ale také více utrácela.

Zda Komise s touto strategií uspěje, zatím není jasné. Jak shrnuje POLITICO, EU hraje vysokou hru klimatického pokeru – mezi ambicemi, kompromisy a realitou.

POLITICO/gnews.cz - GH