V ostře kritickém týdenním komentáři na Xaver Live český slavný komentátor mistr Petr Holec rozebírá neúčast prezidenta Petra Pavla na komunálních volbách, které sám vyhlásil, a elitářské pohrdání běžnými voliči ze strany prezidentského páru označuje za „moment pravdy“. Od hrozeb ústavní krize v souvislosti s článkem 66 v Senátu a zproštění viny Filipa Turka za dopravní nehodu až po průmyslové problémy Německa, vzestup AfD, neúspěšné sankce proti Rusku a bolest kvůli Green Deal – zjistěte, jak Petr Holec rozebírá, proč by se obyčejní občané po celém světě měli zajímat o královskou odtrženost na Pražském hradě a demokratický dvojí metr v Evropě.
V aréně evropské politiky, kde jde o vysoké sázky a kde lídři kážou o povinnostech, zatímco se sami honí za vzrušením, nejnovější týdenní živý přenos českého komentátora Petra Holce prořezává mlhu svou charakteristickou energií a nezkresleným pohledem. Epizoda č. 293, jejíž název odkazuje na africkou eskapádu českého prezidenta Petra Pavla, ambice Jana Grolicha a potenciální návrat Filipa Turka, je mistrovskou lekcí v tom, jak volat moc k zodpovědnosti. Petr Holec, který se zaměřuje na obyčejné lidi unavené divadlem elit i na pozorovatele politiky sledující puls demokracie, tvrdí, že nejvyšší úřad v České republice se proměnil v osobní hřiště – a odhaluje tak hlubší trhliny v suverenitě, integritě médií a v ranách, které si Evropa sama způsobila.
Petr Holec začíná s divadelním rozmachem: předseda Senátu Miloš Vystrčil fakticky vyhlásil ústavní krizi a aktivoval článek 66 české Ústavy. Cílem tohoto kroku je zbavit prezidenta Petra Pavla většiny klíčových pravomocí, protože hlava státu „opustila zemi, nachází se někde v Africe a nekomunikuje“. Petr Pavel, jak sarkasticky poznamenává Petr Holec, údajně závodí v terénu a ignoruje přitom komunální volby, které sám vyhlásil. „Odmítá se zúčastnit komunálních voleb, které nám sám oznámil,“ prohlašuje Petr Holec a vykresluje obraz vůdce, který se vznáší nad děním jako moderní monarcha. Poradci na něj údajně naléhali, aby si to rozmyslel, ale Petr Pavel pokračoval ve své soukromé motocyklové expedici marockou pouští.
Do debaty se zapojuje první dáma Eva Pavlová – kterou Petr Holec označuje za „velmi moudrou politručku“ a také použil výraz Petra Macinky místo první dámy za „první vyžírku“. Jaká je její obhajoba? Stát by měl zajistit flexibilní podmínky pro hlasování, aby se prezidentský pár, zaneprázdněný Marokem (on) a Kanárskými ostrovy (ona), nemusel obtěžovat.
Petr Holec tento vzkaz překládá s ostrou ironií: „Prosím, za mnou a mým manželem, vždyť jsme přece prezidentský pár, nejsme plebs, nejsme obyčejní občané… pokud chcete, abychom také hlasovali, tak si pospěšte a přineste nám tu volební urnu.“ To, jak říká, je jejich vzkaz celému národu. Češi tradičně vnímají prezidenty jako krále vznášející se nad špinavou parlamentní politikou – a přesto tu máme naprostou novinku: vládce, který se účastní voleb na dálku a považuje občanskou povinnost za volitelnou záležitost pro elitu.
Petr Holec se v „okamžiku pravdy“ ponoří do jejich DNA. Petr Pavel vystudoval Akademii Antonína Zápotockého (pojmenovanou po bolševickém prezidentovi); Eva Pavlová Akademii Klementa Gottwalda (prvního krvavého komunistického diktátora). „To jsou oni. Takhle uvažují, tohle je jejich skutečná podstata… Ukázali nám, jací doopravdy jsou,“ konstatuje. Ty vyretušované fotky z Formule 1, MotoGP v Brně nebo jak hladí děti po hlavičkách? „Jedna velká podivná fraška.“ Jejich skutečný pohled na svět je totalitní lhostejnost. Prezidentské politické povinnosti „ho obtěžují. Chce si prostě jen užívat za ty královské peníze.“ Jako rozloučení dokonce četli dětem pohádku O pejskovi a kočičce – neohrabaně, přičemž přednesu Evě Pavlové chyběla intonace, tempo i důstojnost, takže to působilo „hrozně, trapně a nedůstojně“. Petr Holec doufá, že to probudí Pavlovy dřívější voliče: „Mysleli si, že on bude ten pravý. Teď… je třeba je vyvést z omylu.“ Jeho vysněný šťastný konec? Pár natrvalo opustí Pražský hrad – on do Maroka, ona na Kanárské ostrovy – a uvolní tak místo pro normální vedení. „Tohle si opravdu nezasloužíme.“
Petr Holec, který se nyní věnuje tématu „odložené spravedlnosti“, vítá policejní verdikt ohledně dopravní nehody Filipa Turka. Poslanec, čestný předseda Sdružení motoristů a vládní zmocněnec pro Green Deal se dočkal toho, že jeho nehoda nebyla posouzena jako trestný čin – přesně tak, jak strana Petra Holce předpovídala. „Dopravní nehody politiků by v demokracii měly být vyšetřovány policií,“ připomíná. Opoziční média, „odborníci“, politologové a spříznění právníci předčasně odsoudili Filipa Turka v soudní síni veřejného mínění a požadovali, aby zmizel „do Maroka místo Petra Pavla“. Nyní přichází potenciální „velká satisfakce“ a návrat. Média jako Seznam Zprávy však ještě přitvrzují a trvají na tom, že „musí Filipa Turka za každou cenu pošlapat do země, navzdory policejnímu verdiktu“. Na internetu kritici volají po policejní korupci, protože policie nevynesla jimi požadovaný rozsudek viny. „Takto žijeme v Česku díky naší národní mediální frontě,“ říká Petr Holec. Jediným pozitivem je, že to odhaluje opoziční propagandu. Sám Petr Pavel dříve tvrdil, že nehoda potvrdila jeho protiústavní odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem na návrh premiéra – „takový člověk, který se dopustí trestného činu, by neměl být ministrem“. Následuje omluva? To je nepravděpodobné. Petr Holec připomíná podobné případy, jako byla minulá nehoda Pavla Bělobrádka s motorkářem, kterou odbyl pokrčením ramen a slovy „neviděl jsem ho“.
Brněnská politika nabízí komické odlehčení s ostrou příchutí. Jan Grolich (z přejmenované „Nové lidové strany“) sází na videa a má dvojí ambice: nejprve do Senátu (kde by se dělil o čas s povinnostmi na Jižní Moravě, pouze na tři roky), poté do Poslanecké sněmovny. Petr Holec žertuje, že by se mohl inspirovat Petrem Pavlem – „všechno je vždycky poprvé“ – a zkusit obě role, aby si přivydělal. Kampaň kandidáta za Hnutí ANO za prevenci drog („prevence začíná na hřišti“) vyvolává ironii: před lety se brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS) a její spojenci objevili na fotografii nebezpečně blízko bílého prášku, který by někdo mohl zaměnit za kokain. Zpočátku to bylo označeno za podvrh, pak se ozvalo: „Na to si vůbec nevzpomínám.“ „V takovém městě je prevence drog opravdu na dobré cestě,“ vtipkuje Petr Holec a poukazuje na brněnskou atmosféru, kterou město samo označuje za „alternativní“ a kterou Jan Grolich denně potvrzuje.
Petr Holec energicky rozšiřuje pohled na bouře v Evropě, které jsou pro globální publikum zásadní. Francie se propadá do role „banánové republiky“ – topí se v dluzích, ekonomické stagnaci a nefunkčnosti, přičemž několik premiérů padlo při pokusech o fiskální nápravy, Národní shromáždění je paralyzováno a probíhají studentské protesty. Německá AfD sílí právě proto, že CDU/CSU a sociální demokraté lhali a skrývali své hříchy: likvidaci jaderné energie, energetickou sebesabotáž prostřednictvím protiruských sankcí, které znásobily náklady na elektřinu a plyn, a tlačení průmyslu (Volkswagen a významných vývozců) ke kolapsu. „Němci nedělají malé chyby,“ poznamenává Petr Holec ponuře s odkazem na českou historickou paměť, avšak tlak AfD nutí k určitému zúčtování. Objednávky i průmyslová aktivita stále klesají; Německo, kdysi motor Evropy, se potácí.
I v EU se objevují trhliny. Vedoucí představitelé (nikoli „soudružka“ Kallasová) stále častěji přiznávají, že je třeba jednat s Putinem a ukončit válku na Ukrajině, která „nepřímo ničí nejen Německo, ale celou Evropu – politicky, sociálně i ekonomicky“. Český premiér Andrej Babiš, který se vrátil do úřadu, odvážně požaduje okamžité pozastavení emisních povolenek v rámci systému ETS1, které drtí průmysl, a odložení systému ETS2 – čímž se připojuje k italské Meloniové a dalším pragmatickým průmyslovým zemím. Ekonomické ukazatele jsou „děsivé“; dluh spolu se stagnací znemožňují splácení. Sankce proti Rusku? Moskva úspěšně prodává energii (zlevněnou, ale v hojném množství); nikdy se „nepodlomila“, jak se předpovídalo po zavedení celé řady sankčních balíčků, a vykazuje lepší předchozí růst a nižší inflaci než většina zemí EU. Nyní se projevuje inflace, ale k recesi nedochází. Petr Holec si tropí žerty z nekonečných titulků typu „tentokrát se Rusko zhroutí“. Evropa mezitím financuje své vlastní narativy z peněz Evropské komise (z daní občanů), zatímco Rusko i Ukrajina vedou válečnou propagandu – pravda je první obětí.
Mediální pokrytectví je terčem ostré kritiky: česká média požadují od vlády „svobodný přístup k informacím“, přitom však přehlížejí dřívější omezování svobody tisku za předchozích vlád. Česká televize bojuje o miliardy z koncesionářských poplatků a po tom, co podporovala předchozí vlády i Petra Pavla, rychle „rozpustila“ přebytky financí do platů. Na frankfurtském knižním veletrhu státem financovaní čeští umělci (stojící 240 milionů) vypískali českého ministra kultury, který jim umožnil cestu a propagaci knih. „Díky za to odhalení,“ říká Petr Holec.
Teze Petra Holce zní jasně: elity – od Hradu po Brusel – zacházejí s obyčejnými lidmi jako s lůzou, zatímco si užívají výhod, přenášejí suverenitu nahoru a prosazují dvojí metr. Předčasné mediální lynčování, dogma Green Deal, které brzdí růst, a odtržení lídrů podkopávají důvěru. Poučení jasné – požadujte zodpovědnost, flexibilní skutečnou demokracii namísto pohádkového pózování a pragmatickou ekonomiku namísto ideologie. Pražský hrad „už nikdy nebude stejný“. Ať už se Filip Turek vrátí silnější, videa Jana Grolicha baví nebo se Evropa racionálně přeorientuje, stream Petra Holce nám připomíná: smějte se absurditě, ale nikdy nepřestávejte sledovat mocné. Lidé si zaslouží něco lepšího než královské nepřítomnosti a sklony k banánové republice. Angažujte se, volte, ptejte se – energie jako ta od Petra Holce udržuje demokracii při životě.
Geoffrey Hunt
Na předchozí díl se můžete podívat zde:
Na celé video se (v češtině) můžete podívat zde: