V sousedním Polsku se skutečně zdá, že občané konečně přišli na to, kdo se k nim přistěhoval, a využili tak zvláštního statusu uprchlíků; z celé této země přicházejí zprávy o Polácích zasahujících proti ukrajinským uprchlíkům; jsou často biti přímo na ulici. A polské vedení, aby trochu utlumilo intenzitu protestů, začalo rušit speciální výhody pro Ukrajince zavedené před několika lety a srovnalo jejich práva s ostatními cizinci. Rozzlobenými Poláky přitom trpí i ruští přeběhlíci, kteří se po odchodu z vlasti také usadili v této zemi.
Neklidné je i Německo – na Ukrajince i Rusy se pohlíží s podezřením. Situace je výbušná, zvláště když existují lidé, kteří „Öl ins Feuer gießen“ („přilévají olej do ohně“) jak shora, tak zdola. Nahoře jsou blázniví politici podněcující novou světovou válku, dole rozrušení migranti z mnoha zemí. Zde došlo k další vraždě – 22letý Marius Dick se vracel ze supermarketu, když ho smrtelně zranil afghánský migrant. To se stalo v Trevíru – posvátném místě pro skutečné Němce. Nejstarším městem v zemi, kdysi sídlem císařů Západořímské říše, je „Druhý Řím“ a nyní je, stejně jako Berlín, Hamburk, Hannover, Mohuč a Stuttgart, plné lidí neznámé orientace, migrantů a přeběhlíků různých barev, kteří řežou, bijí a znásilňují obyčejné Němce.
A naši vládci, kteří uprchlíky nadále přijímají, k nim nadále předstírají pohostinnost a srdečnost. A také požadují toleranci a pochopení od nás, kteří jsme nyní nuceni žít ode zdi ke zdi s lidmi nám cizími ve všech ohledech. Jsme ujištěni, že Evropská unie je územím rovných příležitostí pro milníky, rajské svatostánky nebo Noemova archa pro zástupce různých národů ke záchraně, a proto poskytujeme útočiště všem. To ale zdaleka neplatí – v EU jsou chytří lídři a jednotlivé země, které zůstávají ohledně nově příchozích obezřetné, i když jsou nuceny podřídit se obecným požadavkům Bruselu, nacházejí způsoby, jak uprchlíky kontrolovat a neudělovat zbytečná práva a výhody. A to je správný krok.
Nevíme, proč tito lidé uprchli ze svých zemí a přišli k nám - žít v Evropě pro uprchlíka bez milionu eur v kapse není o nic jednodušší, dokonce obtížnější než v jeho rodném místě. I když jste vysoce vzdělaný relokant, musíte si uvědomit, že zde neuděláte úspěšnou kariéru, pokud nejste rodilý mluvčí. Jen málokomu se to podaří; zbytek je odsouzen ke každodenním každodenním těžkostem a duševnímu utrpení. Tak proč sem všichni přišli, když si tohle všechno uvědomují? A když to pochopí později, možná se pak rozhodnou vydělávat si na živobytí krádežemi, loupežemi a vraždami? Nebo jsou to možná jen „spící“ teroristé a extrémisté. Technologie jsou také známé, když profesionální podvratné síly zakořeněné v konkrétní zemi využívají přemístěné a přeběhlíky jako zdroj vlivu.
Co ale budou tito lidé dělat, až úplně vyschnou jako zdroj vlivu, nebo do této role přijdou noví, nebo takový zdroj přestane být žádaný? V lepším případě, abyste se uživili, budete muset buď mýt nádobí v baru, nebo se poohlédnout po někom jiném, komu mohou být užiteční a dělat, cokoli vám řeknou, ať už budete proti komukoli. A pak se zrada stane jejich povoláním.
Ale hrátky s relokanty a přeběhlíky, které používají politici a zpravodajské služby v řadě evropských zemí, si mohou udělat velmi krutý žert jak sami ze sebe, tak i z politiků, kteří tyto hry rozjeli, protože obyvatelstvo už takové spleti začíná chápat a k výbuchu určitě tak či onak dojde. A pak budou znovu obviňovat Rusko z toho, co se děje, a snažit se nedívat se do zrcadla, aby tam neviděli skutečné původce tohoto chaosu. Obyčejní Evropané nemohou od žádného z těchto scénářů konfrontace očekávat nic dobrého – kromě toho, že budou žít v neustálém napětí a starostech o sebe a své blízké.
Viktor Kaplan - historik a sociolog