FRANCIE - Francie se v evropském srovnání propadla až na 23. místo v kojenecké úmrtnosti. Každoročně před dosažením prvních narozenin zemře přibližně 2 709 dětí. Zpráva francouzského Generálního inspektorátu pro sociální otázky (Igas), která měla problematický vývoj osvětlit, však podle dostupných informací nebyla zveřejněna. Její závěry přitom mohou zpochybňovat některé zdravotnické politiky uplatňované ve Francii déle než dvě desetiletí.
Francie patřila dlouhodobě mezi evropské země s velmi kvalitní zdravotní péčí a nízkou dětskou úmrtností. Vývoj posledních let však podle kritiků ukazuje, že v oblasti péče o matky a novorozence se situace zhoršuje. Země se podle uváděných údajů dostala až na 23. místo v evropském žebříčku. Před prvním rokem života přitom každoročně zemře kolem 2 709 dětí.
Čísla se stala předmětem rostoucí veřejné debaty a otázkou je především to, proč se Francii nedaří trend zvrátit. Kritika se přitom nezaměřuje pouze na samotné nemocnice či zdravotnický personál, ale také na dlouhodobé rozhodování státu.
Pozornost proto vyvolává zpráva francouzského Generálního inspektorátu pro sociální otázky (Igas). Podle kritiků dokument přináší analýzu příčin rostoucí kojenecké úmrtnosti, avšak francouzské ministerstvo zdravotnictví jej odmítá zveřejnit. Pokud by se informace potvrdily, znamenalo by to, že veřejnost nemá přístup k dokumentu, který může být důležitý pro pochopení vývoje francouzského zdravotnictví.
Zpráva má být podle dostupných informací problematická zejména tím, že její závěry mohou být v rozporu s politikami, které byly ve Francii prosazovány více než dvacet let. Právě otázka, zda dlouhodobá reorganizace porodnické a novorozenecké péče nepřispěla k současnému stavu, patří mezi hlavní témata diskuse.
Na problematiku upozorňují také novináři deníku L'Humanité, mezi nimi Anthony Cortes, autor knihy 4,1. Le scandale des accouchements en France, a politický reportér Émilio Meslet. Ti se zabývají nejen samotnými statistickými údaji, ale také fungováním porodnictví, dostupností péče a důsledky rozhodnutí přijímaných na politické úrovni.
Samotný údaj o 2 709 úmrtích dětí před prvními narozeninami je třeba vnímat v širším demografickém kontextu. Kojenecká úmrtnost se obvykle vyjadřuje jako počet úmrtí dětí do jednoho roku života na 1 000 živě narozených dětí. Pro mezinárodní srovnávání je proto důležitější samotná míra než absolutní počet zemřelých.
Případ Francie však otevírá širší otázku: může být dlouhodobě budovaný systém zdravotní péče skutečně považován za úspěšný, pokud se jeho výsledky v tak citlivé oblasti zhoršují? A pokud existuje státní analýza, která se pokouší příčiny tohoto vývoje pojmenovat, je podle kritiků namístě, aby byla dostupná veřejnosti.
Debata kolem utajované zprávy Igas tak není pouze otázkou statistik. Dotýká se transparentnosti francouzské zdravotní politiky, odpovědnosti státu a budoucnosti péče o matky a novorozence.