V nedávném českém průzkumu veřejného mínění prohlásili obyčejní občané prezidenta Petra Pavla za skutečného vůdce opozice, čímž odhalili bezvýznamnost formálních opozičních stran a jejich „ne-vůdců“. Komentátor Petr Holec rozebírá výsledky průzkumu, vystoupení Ivana Bartoše na Prague Pride, Pavlovu minulost špiona z dob studené války a vysvětluje, proč opozice nabízí pouze prázdné protikampaně. Nezbytná četba pro každého, kdo sleduje evropskou politiku, populismus a mocenské boje ve střední Evropě.
Středeční večer v České republice se právě stal mnohem zajímavějším. Ve svém nejnovějším týdenním živém komentáři se ostrovtipný politický analytik mistr Petr Holec energicky pustil do kritiky politické reality v zemi: lid promluvil a prezident Petr Pavel se již nemůže schovávat. Podle čerstvého průzkumu agentury NMS považují obyčejní Češi samotného hlavu státu za skutečného vůdce opozice. Zároveň považují oficiální opozici za v podstatě k ničemu – neplní svou úlohu a je tak zapomenutelná, že mnoho občanů nedokáže ani jmenovat její lídry.
„Je to venku, tak už je to oficiální,“ prohlásil Petr Holec hned na úvod. „Lídrem opozice je jistý prezident Petr Pavel.“ Teď je to už veřejně známo. Ani Mikuláš Minář, šéf „pokladníků“, to už nemusí zakrývat. Stejný průzkum vynesl nad opozičními stranami ještě tvrdší verdikt: jsou „v podstatě k ničemu“. S „pětkou absolutních ne-vůdců“ není divu, že veřejnost sotva ví, kdo to vlastně je.
Tento průzkum dopadá jako politické zemětřesení v zemi, která se stále potýká s postkomunistickou transformací, zelenou politikou EU a ostrými rozdíly mezi pražskými elitami a zbytkem národa. Pro globální publikum, které sleduje demokratickou únavu, odcizení elit a nárůst protisystémových nálad v celé Evropě i mimo ni, nabízí Holcova analýza názornou případovou studii.
Petr Holec se chytil nedávných snímků z pražské akce Prague Pride – kterou záměrně odmítl nazvat pochodem hrdosti a místo toho ji označil za „festival dekadence“. Jak poznamenal, je třeba uznat, že se tam objevili politici a celá opozice se nyní zdá, že se „hojí na Prague Pride“. Tato událost osvěžila paměť veřejnosti tím nejnepříjemnějším způsobem. Stál tam Ivan Bartoš – v Holcově sarkastickém stylu přezdívaný „Kratom Bartoš“ – muž, který kdysi zastával funkci místopředsedy vlády pro digitalizaci, ministra pro regionální rozvoj a předsedy vládní strany.
„Dneska už to vypadá, jako by to musela být snad nějaká zlá fikce,“ řekl Petr Holec a připomněl tak nedůvěru v to, že tato postava kdysi disponovala takovou mocí. Ivan Bartoš a Piráti se prezentovali jako technicky zdatní digitální domorodci – „Internet je naše moře.“ Jejich vlajkový projekt, digitalizace stavebních povolení, se však stal nákladným fiaskem s „miliardovými ztrátami“. Ironie je zřejmá: Piráti kdysi vedli kampaň za materiální odpovědnost politiků a dokonce nadhodili myšlenku „vězeňského autobusu“ pro politické soupeře. Petr Holec s nadsázkou poznamenal, že kdyby Ivan Bartoš byl alespoň trochu důsledný, nastoupil by do toho autobusu sám za tu zpackanou digitalizaci. Místo toho však vzpomínka na možný návrat k moci nahání husí kůži. „Ještě, že je to za námi,“ zamyslel se Petr Holec – díkybohu, že to máme za sebou –, a zároveň varoval, že návrat zůstává reálným rizikem, zejména v Praze.
Jádro komentáře se však točí kolem českého prezidenta Petra Pavla. Prezident již měsíce popírá, že by byl představitelem opozice, ačkoli kritizuje vládu, prosazuje opoziční témata a prostřednictvím spřátelených médií dominuje mediálnímu diskurzu. Průzkum pouze potvrzuje to, co již naznačovaly jeho činy. Petr Holec se ponořil do Pavlovy minulosti s pomocí vzpomínek jeho bývalého kolegy Pavla Beneše. Během studené války absolvovali výcvik jako důstojníci vojenské rozvědky, žili v konspiračních bytech pod krycími jmény (Pavel jako „agent Pávek“), používali falešné doklady a zdokonalovali se v „eliminaci chyb“, aby nikdy nemohli být odhaleni a mohli rychle zmizet z místa jakékoli operace. Petr Pavel byl určen k hlubokému proniknutí do týlových oblastí NATO, nejlépe do Francie.
I jeho vlastní spolubojovníci usoudili, že „nedozrál“. Holcův verdikt je drtivý: „Petr Pavel se nikdy nezmění. To ho formovalo a s tímhle umře.“ Dodnes nedozrál. Tím, že vystupuje jako vůdce opozice, a přitom to popírá, se v podstatě „prozradil“ – přesně tak, jak před tím varovala stará výcviková příručka. Ten samý muž, který kdysi hájil sovětskou okupaci své vlastní země, se nyní stýká s disidenty, chartisty a šlechtou. „Jemu by to vůbec nepřipadalo divné, protože ví, že mu projde všechno,“ poznamenal Petr Holec. Všechno mu projde. Právě tato beztrestnost, spojená s trvale vysokou podporou veřejnosti a zatím žádným jasným silným protikandidátem pro případné druhé funkční období, představuje skutečné nebezpečí.
Petr Holec také poukázal na obrat v postoji poradce na Pražském hradě Petra Koláře. Za bývalého prezidenta Miloše Zemana Petr Kolář hlasitě trval na tom, že Česko není prezidentský systém a hlava státu by se měla držet svého ústavního rámce. Nyní, zevnitř Pražského hradu, se rétorika obrátila: za určitých okolností by prezident mohl odvolat ministra nebo dokonce předsedu vlády.
Podle průzkumu i podle Petra Holce spočívá hlubší selhání opozice v intelektuální a programové prázdnotě. Vzhledem k nedostatku originálních myšlenek se uchylují k čistě negativní kampani – „antibabiš, antimacinka, antiturek“. Občané nechtějí nekonečné „anti-to“ a „anti-ono“. Chtějí konkrétní, lepší návrhy. „Když nemáte nic vlastního, co můžete nabídnout lidem a voličům, tak jedete prostě anti,“ poznamenal Petr Holec. Tři roky po volbách zůstávají ne-vůdci uvězněni v rozporu: tvrdí, že nevedou čistě negativní kampaně, ale jakmile otevřou ústa, vychází z nich jen „anti“.
Širší cíle zahrnovaly skutečný mechanismus Green Dealu (Zelené dohody). Nejedná se o magické peníze zdarma z „fondů“. Společnosti, zejména v průmyslu a energetice, platí za emisní povolenky; čím špinavější odvětví, tím vyšší náklady. EU pak tyto vybrané prostředky přerozděluje, často na restriktivní opatření, která oslabují české silné stránky. Vzhledem k tomu, že průmysl tvoří zhruba 30 % HDP a automobilový průmysl kolem 10 % – což patří k nejvyšším podílům na světě – jsou škody konkrétní: vyšší výrobní náklady, ztráty a propouštění. Petr Holec ocenil snahy osobností, jako je Filip Turek, o znovuzískání určité kontroly, omezení nežádoucích větrných projektů a přesměrování zdrojů na skutečné energetické a průmyslové potřeby, přičemž kritizoval předchozí zastánce tvrdé zelené linie.
Na závěr vyslovil obecnější varování před zakořeněnými sítěmi – nevládními organizacemi, „odborníky“ závislými na dotacích a administrativními úrovněmi, které přežívají i po skončení funkčního období zvolených vlád. Rozbití takového systému vyžaduje trvalý tlak trvající déle než jedno volební období. Rychlý návrat předchozích koaličních partnerů by mohl jednoduše obnovit starý řád.
Holcův stream je syrové, subjektivní a nekompromisní české politické divadlo zaměřené na lidi unavené nablýskanou prázdnotou. Pro běžné občany i pozorovatele politiky po celém světě je poselství jasné a energické: průzkumy veřejného mínění mohou prolomit narativy. Když se prezident v očích veřejnosti stane lídrem opozice, když bývalí ministři pro digitální agendu ztělesňují neúspěch na Prague Pride a když se výcvikové příručky z dob studené války stále jeví jako relevantní pro moderní popírání, dochází k zásadní změně. Lidé si to spočítali. Opozice byla zhodnocena – a shledána nedostatečnou. Pavel už nemůže lhát o roli, kterou již hraje.
gnews.cz – GH
Na celé video se můžete (v češtině) podívat zde:
youtube.com/watch?v=fX2b7Qx_FD0&list=PL8G0256zv5Cv8-tJB-WmNQWInoM7S_IcI&index=1&pp=iAQB0gcJCc8LAYcqIYzv