Často se mluví o malířích mužích, ovšem výstava v pražské Valdštejnské jízdárně se zaměřila na umělkyně ženy! Byla doba, kdy ženy přes svůj nesporný talent, ambice i schopnosti nemohly studovat a také dveře uměleckých škol pro ně zůstávaly zavřené. Výstava Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900 odkrývá příběhy těch, které si cestu k umění našly navzdory překážkám a působily ve střední Evropě, v Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce 19. století. Jde o první soubornou expozici tohoto typu v České republice, která zdůrazňuje opomíjenou linii ženské tvorby a nabízí inovativní pohled na dějiny umění. Zhlédnout ji můžete do 2. listopadu.

Pozornost je zaměřena nejen na samotná umělecká díla, ale i na dobu a prostředí, v nichž vznikala. Výstava představuje sociální vazby, institucionální překážky i témata, která ženy ve své tvorbě zpracovávaly a ukazuje, že ženy byly součástí uměleckých dějin od samého počátku, jen je potřeba jejich stopu objevit a přiznat jí důstojné místo.

„Talent sice nemá pohlaví, jak ostatně už v roce 1785 poznamenal malíř, autor divadelních her a tajemník Académie royale v Paříži Antoine Renou, ale na umělecké školy dlouhá staletí ženy neměly přístup a také, až na malé výjimky, nemohly stát v čele malířských dílen. U nás se například mistryní v cechovní dílně mohly stát pouze vdovy po malířích,“ říká kurátorka výstavy Olga Kotková.

Výstava reaguje na tradiční expozice Staří mistři I a Staří mistři II v Národní galerii, které prezentují převážně mužské autory, a to zejména z oblasti dnešní Itálie, Nizozemí, Německa, Rakouska a střední Evropy. Na upozaděnou roli žen v těchto dvou expozicích, jež se nacházejí ve Schwarzenberském a Šternberském paláci, navazuje i architektonické a grafické řešení výstavy – půdorysy obou paláců jsou symbolicky „přeneseny“ do Valdštejnské jízdárny. Návštěvníci mají také možnost porovnat práce žen s díly prezentovanými v dalších expozicích NGP – Středověké umění 1200–1550 v Klášteře sv. Anežky České a 1796–1918: Umění dlouhého století ve Veletržním paláci.

„Tato výstava přináší příběhy, které dlouho čekaly na to, aby byly vyprávěny. Shromažďuje pozoruhodná díla a představuje životy lidí, kteří se za nimi skrývají, a zve nás k pohledu na dějiny umění novýma očima,“ říká generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knastová a dodává: „Pro mě byla jedním z nejpřínosnějších aspektů tohoto projektu prostá radost z prohlížení naší sbírky z nové perspektivy a objevování, jak v kombinaci s příklady z jiných evropských muzeí umění vytváří zcela nový příběh.“

Výstava sleduje vývoj ženského uměleckého projevu napříč staletími — od duchovní obraznosti středověkých řeholnic, které ač hluboce zbožné, měly také erotické a mateřské touhy, přes příběhy malířek z období renesance a baroka, které často byly obětmi násilí a intrik a s krutostí, již zažily, se vyrovnávaly ve své umělecké tvorbě, až po sebevědomý styl malířek akademického 19. století.

Expozice představuje přibližně 150 děl z oblasti malby, kresby, grafiky, sochařství i užitého umění. Vedle ikonických děl evropského malířství, která byla zapůjčena z muzeí, galerií či soukromých sbírek z celé Evropy, mají návštěvníci možnost obdivovat i práce ze sbírek NGP vystavené v nových kontextech.

Mezi zastoupenými autorkami nechybí výrazná jména jako Artemisia Gentileschi, která se ve svých dílech vyrovnávala s osobním traumatem a stala se první ženou přijatou do florentské akademie umění, Sofonisba Anguissola, jež portrétovala své sestry při šachové partii, Lavinia Fontana, která byla první ženou, jež provozovala vlastní ateliér, pracovala na zakázku pro šlechtu i církev a dokázala skloubit kariéru s rolí manželky a matky třinácti dětí. Představen je i příběh nizozemské malířky Rachel Ruysch, uznávané autorky květinových zátiší a matky deseti dětí, která dosáhla mezinárodní slávy a působila jako dvorní malířka v Düsseldorfu.

Artemisia Gentileschi: Autoportrét v roli malířky

Sofonisba Anguissola: Šachová partie

V 17.–18. století se prosadilo mnoho schopných žen a staly se úspěšnými vědkyněmi, malířkami a cestovatelkami. Výstava připomíná fascinující příběh malířky a entomoložky Marie Sibylly Merian, která jako první evropská žena podnikla vědeckou expedici do Jižní Ameriky, aby mohla studovat hmyz, a Elisabetty Sirani, jež vedla vlastní dílnu v Bologni a založila školu pro umělkyně, bohužel zemřela za nejasných okolností ve věku 27 let.

Elisabetta Sirani: Autoportrét jako alegorie malířství

Koncem 18. století a v prvních dekádách 19. století se prosadila celá řada významných malířek — v Itálii tvořící švýcarská malířka portrétů Angelika Kauffmannová, v Rakousku jihlavská rodačka Barbara Krafft Steinerová, autorka nejznámějšího Mozartova portrétu, který dnes najdeme na čokoládových Mozartových koulích, německá malířka portrétních miniatur i oltářních obrazů Amalie von Peterová tvořící v Praze a na panství Valdštejnů v Litomyšli či Josefina Mařáková zvaná Pepa, dcera malíře Julia Mařáka. Jejich cestu pak následovaly další umělkyně. Výsledkem bylo, že se umělecké akademie konečně po dlouhých staletích otevřely ženám. Díky talentu, podpoře rodiny a vzdělání se mohly začít naplno věnovat profesionální umělecké tvorbě, která jim přinesla seberealizaci, respekt a uznání.

Autoportrét Angeliky Kauffmannové

Pepa Mařáková: Autoportrét s otcem Juliem Mařákem

Výstavu přibližuje veřejnosti i řada vzdělávacích programů, připraveny jsou výtvarné dílny, workshopy, programy pro školy, kurz Zaostřeno na umění a také komentované prohlídky s kurátorkou i dalšími specialisty a lektory. Součástí výstavy je interaktivní studio a odpočinková zóna, nabízející seznámení s 12 umělkyněmi současnosti i prostor pro vlastní tvorbu. Navíc je Valdštejnská jízdárna součástí projektu Kulturní míle, kdy mohou návštěvníci navštívit i šest kulturních institucí podél Vltavy s 20% slevou.

Ngprague.cz/wikipedia.org/gnews.cz - HeK