Slovanská epopej – Alfons Mucha: Slavnost Svantovítova na Rujáně

Když bozi válčí – spása v umění

Obraz druhý: Mnohými motivy až přeplněný druhý obraz na osobně vždy působil jako působivý výjev plný kontrastu. Od oslavování, po běs smečky vlků, kdy běžný život se nachází v bodě mezi koncem i začátkem něčeho nového, byť je naznačen věčný neklid z budoucna jako obavy z nedalekého neznáma. V přelidněné pravlasti se Slované již nemohli uživit, a tak se slovanské kmeny vydaly hledat novou vlast. Jde o období velkých změn známé jako stěhování národů.

Již v 7. století se část Slovanů usadila podél pobřeží Baltu, který byl tehdy nazýván Slovanským mořem. Zbytky Keltů i Germánů na tomto území byly poslovanštěny. Tam, kde se Odra vlévá do Baltského moře, je velký ostrov s mnoha jezery – Rujána. Zde sídlil po staletí slovanský kmen Ránů. Na nejsevernějším cípu ostrova, chráněném obrannými valy a strmými křídovcovými útesy, se nacházelo hlavní město Arkona a chrám boha Svantovíta.

Obraz znázorňuje podzimní Svantovítovy slavnosti. Kněží při nich děkovali tomuto bohu za bohatou úrodu a prorokovali věci budoucí. Arkona byla pro Slovany tím, co kdysi Delfy pro antický svět. Vpravo vychází z chrámu průvod, který vede velekněz. Před sebou žene býka, symbol síly, který bude obětován. V prosluněném odpoledni se lidé radují, zpívají a tančí, jen matka s dítětem na klíně – uprostřed dolního okraje obrazu, je zasmušilá, snad předvídá, jak neveselá bude budoucnost kmene Ránů.

Při křížových výpravách roku 1168 proti Pobaltským Slovanům se Dánům, vedeným Valdemarem Dánským, podařilo Arkonu dobýt, chrám zbořit a Svantovítovu sochu spálit. Tato událost je symbolicky znázorněna v horní části obrazu. Vlevo je germánský bůh války Wödan se štítem, doprovázený smečkou posvátných vlků. Uprostřed umírá poslední slovanský bojovník na posvátném bělouši. Svantovít mu bere z ruky meč, aby sám bojoval za svůj lid. Skupina spoutaných osob symbolizuje slovanské národy podmaněné Germány. Postavy bardů připomínají, že o Pobaltských Slovanech víme jen z kronik, bájí a pověstí.

Dole vpravo mladý řezbář tvoří nového bůžka jako náhradu za zničenou sochu boha Svantovíta. Tmavší barevný tón dává dvojici matky se synem plasticky vyniknout z dvojrozměrného prostředí. Tato dvojice symbolizuje soumrak a posléze zánik Pobaltských Slovanů. Poklady naplněný chrám v centru oslav bylo posvátné místo, které bylo cílem poutníků v osmém až desátém století našeho letopočtu. Arkona byla později dobyta dánskými bojovníky. V Muchově době měla Arkona až mytický význam, symbolizovala totiž důkaz původní slovanské slávy.

Chrám se nachází na levé části pozadí celého výjevu. Nejjasnější postavou mezi poutníky v popředí je matka s dítětem jako symbol plodnosti a budoucnosti, za nimiž zapadá slunce. Vlevo nahoře je zobrazen vikingský bůh Thór se smečkou psů, jako předzvěst vyplenění Arkony. Uprostřed nahoře umírá slovanský bojovník před postavou Svantovíta, který je obmotán lipovými listy. Vertikální modrobílý proud představuje bojovníkův meč, který si bere bůh, aby chránil budoucnost Slovanů. Důležitost uměleckých snah jako reakce na válku je zdůrazněna třemi muzikanty ve středu kompozice a také osobou řezbáře, který je utěšován a inspirován svou múzou.

gnews.cz – Jan Vojtěch