Slovanská epopej Alfonse Muchy – obraz osmý: Jiří z Poděbrad – král obojího lidu

Obraz osmý. Obrazy Slovanské epopeje Alfonse Muchy patří k nejhlubším a nejemotivnějším výpovědím celého cyklu. Zachycuje okamžik, kdy se v srdci středověké Prahy rodí až osudové myšlenky, jež měly zásadně proměnit duchovní i společenský vývoj českých zemí – kázání Mistra Jana Husa v Betlémské kapli. Mucha zde nevytváří pouhou historickou ilustraci, ale monumentální duchovní drama, v němž se propojuje víra, morální odvaha, intelektuální vzdor i tragický osud člověka, jenž se postavil moci své doby.

Postava Jana Husa stojí v centru obrazu nejen fyzicky, ale především významově. Jeho výraz je klidný, soustředěný a hluboce přesvědčený. Nejde o fanatika, nýbrž o skutečného myslitele, který svou řečí probouzí svědomí národa. Mucha jej zobrazuje v okamžiku kázání, kdy se slovo stává činem a myšlenka činem mravním. Posluchači kolem něj – studenti zapisující jeho slova, měšťané i prostí lidé – zosobňují hlad po pravdě, jenž v tehdejší společnosti sílil.

Mistrovská kompozice obrazu dává vyniknout symbolice prostoru. Betlémská kaple není jen architektonickým rámcem, ale duchovním středem české reformace. Přestože Mucha vycházel z podoby kaple po pozdější přestavbě, její gotická klenba zde působí jako chrám myšlenky, kde se lidské slovo dotýká věčnosti. Světlo, pronikající shora, se stává symbolem poznání i Boží pravdy.

Významné jsou i vedlejší postavy, které rozšiřují časový i myšlenkový horizont obrazu. Kupec Kříž, zakladatel kaple, připomíná občanskou odpovědnost laiků za duchovní život společnosti. Jan Žižka, zachycený pod vyobrazením svatého Jiří, zosobňuje budoucí ozbrojený odpor proti bezpráví – mlčky naslouchá, avšak již v sobě nese oheň nadcházející bouře. Přítomnost královny Žofie pod baldachýnem pak dokládá, že Husovo slovo pronikalo i do nejvyšších vrstev společnosti a nebylo možné jej umlčet pouhou autoritou moci.

Mucha zde s mimořádnou citlivostí propojuje historii s vizí. Neidealizuje, ale povznáší. Jeho Jan Hus není pouze mučedníkem, ale symbolem morální statečnosti, která přesahuje století. Osmý obraz Slovanské epopeje tak nepůsobí jen jako výjev z minulosti, nýbrž jako trvalá výzva k pravdě, odpovědnosti a lidské důstojnosti. Právě v tom tkví jeho nadčasová síla a hluboký humanistický odkaz. Odkaz na obraz sedmý: Více zde

Jan Vojtěch, šéfredaktor General News