Slovanská epopej Alfonse Muchy – obraz desátý: Po bitvě u Grunwaldu: Severoslovanská vzájemnost

Obraz desátý. Zobrazení bitvy u Grunwaldu v podání Alfonse Muchy patří k těm obrazům, které v divákovi nezanechávají jen obdiv k výtvarné virtuozitě, ale především hluboký vnitřní otisk. Mucha zde neoslavuje válku jako triumf síly, nýbrž jako bolestnou, byť historicky zásadní zkušenost národů, které se dokázaly spojit tváří v tvář hrozbě. Právě tato schopnost vidět dějiny v jejich lidské, morální a duchovní hloubce činí obraz zcela výjimečným.

Počátek 15. století byl pro severoslovanské země obdobím existenčního ohrožení. Výboje Řádu německých rytířů nepředstavovaly jen vojenský tlak, ale i snahu o politickou a kulturní dominanci. Spojenectví polského krále Vladislava II. Jagellonského a litevského velkoknížete Vitolda tak nebylo pouhým strategickým tahem, nýbrž výrazem historické zralosti – schopnosti upřednostnit spolupráci před rivalitou. Bitva u Grunwaldu roku 1410 se stala symbolem tohoto sjednocení a jedním z největších vítězství slovanských vojsk středověku.

Mucha se však vědomě vyhýbá patosu bitevní vřavy a z celku tohoto obrazu je to silně cítit. Nezobrazuje střet zbraní ani okamžik vítězného útoku jak to často bývá při tšchto tématech ve výtvarném umění zvykem. Místo toho Mucha volí chvíli po bitvě – ticho, které následuje po třeskutém hluku, a svíravé bolesti, jež přichází po euforii a koncetrovaná energie vlastního boje se potichu rozvolňuje. V centru kompozice stojí král Vladislav, nikoli jako vítěz jásající nad poraženým nepřítelem, ale jako vládce zahloubaný do smutku. Jeho postoj, výraz tváře i celkové gesto vyjadřují velmi hluboký soucit nad ztrátami a vším co bitva na obou stranách konfliktu přinesla. V tomto okamžiku se samotné vítězství proměňuje ve zcela jasnou morální otázku.

Barevnost obrazu je zřetelně tlumená, zemité tóny a silně dramatické nebe podtrhují celkovou vážnost situace. Postavy padlých, raněných i přeživších vytvářejí mozaiku jednotlivých lidských osudů, v níž není místo pro jednoduché rozdělení na dobré a zlé. Mucha tímto přístupem povyšuje historickou scénu na nadčasové poselství: skutečná velikost národa se neměří jen a pouze vítězstvím, ale především schopností lidské empatie i k protivníku, pokory k samotnému bytí a životu ale take nutné odpovědnosti.

Pozitivní emocionální síla obrazu nespočívá v oslavě porážky nepřítele, ale v tiché naději, že utrpení nebyla žádná zbytečná marnost. Spojenectví Poláků a Litevců zde symbolizuje ideál slovanské solidarity, založené na vzájemném respektu a společném osudu. Mucha tak nabízí víc než jen historickou ilustraci – předkládá morální vizi dějin, v níž je lidskost důležitější než sláva. Obraz o bitvě u Grunwaldu nás i po více než šesti stoletích vybízí k hlubokému zamyšlení. Připomíná, že i ani v okamžicích triumfu bychom neměli zapomínat na cenu, kterou si dějiny vyžádaly. A právě v této schopnosti spojit národní hrdost s hlubokým humanismem spočívá trvalá síla a krása tothoto Muchova díla. Odkaz na obraz devátý: Více zde

Jan Vojtěch, šefredaktor General News