Slovanská epopej Alfonse Muchy – obraz třetí: Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě – Chvalte Boha rodným jazykem

Obraz třetí: Chvalte Boha rodným jazykem. Podle mého zásadní chvíle slovanů byla zobrazena právě tímto třetím obrazem. Zlom v osudu slovanskách národů. Okamžik kdy slované dali samy sobě identitu. Alfons Mucha zde znázornil jak v devátém století moravský kníže Rostislav požádal byzantské mnichy Cyrila a Metoděje, aby přeložili části Bible a ostatní liturgie, kdy tento krok pobouřil německé biskupy a katolický Řím.

Velkomoravská říše nebyla jen volným svazkem kmenů, ale semknutým státem, který úspěšně čelil výbojným náporům Franků. Církevně však byla podřízena bavorským biskupům a její vládce, kníže Rastislav, chápal, že teprve zřízení samostatné církevní organizace by posílilo postavení země. V letech 860-861 proto požádal římského papeže Mikuláše I. o duchovní pomoc. Ten však jeho prosbu odmítl. Rastislav se tedy obrátil na byzantského císaře Michala III., aby na Moravu vyslal učitele schopné šířit křesťanskou víru ve srozumitelném, tedy slovanském jazyce.

V roce 863 přišel ze Soluně vzdělaný Konstantin, který později přijal jméno Cyril, a jeho bratr Metoděj. Sestavili nové písmo, hlaholici, a použili je pro překlad evangelií. Věrozvěstové vybrali schopné učedníky, naučili je písmu a bohoslužbám ve slovanském jazyce. Přestože proti těmto bohoslužbám sváděli urputný boj latinští kněží, zvítězila Metodějova důslednost a staroslověnština se stala na Velké Moravě rovnocenným církevním jazykem.

Obraz představuje hlavní město Velké Moravy – Velehrad. Uprostřed dvorce na vyvýšeném stolci sedí kníže Svatopluk, obklopen družinou, před ním stojí biskupové a velmožové. Diakon čte list, kterým papež ustanovuje Metoděje arcibiskupem, podřizuje mu v Nitře sídlícího biskupa Wichinga a povoluje sloužit bohoslužby slovanským jazykem. Pokorně mu přihlížejí též franští rytíři. Před rotundou, malovanou podle chrámu sv. Jiří v Soluni, v čele průvodu svých žáků stojí Metoděj, který se roku 880 vrátil ze své třetí cesty do Říma. Cyril v Římě vstoupil do kláštera a je tam pochován.

Skupina osob vlevo nahoře symbolizuje tehdejší násilné šíření křesťanství Franky. Níže vlevo v kápi je Cyril ochraňující Moravany z nebes. V pravé horní části obrazu jsou čtyři postavy, kterými Mucha znázorňuje liturgické spojení Velké Moravy s Kyjevskou Rusí – sv. Olga s manželem Igorem, a Velkým Bulharskem – sv. Boris s manželkou. Dvě postavy uprostřed, sedící na meči ve tvaru lodice, jsou synové sv. Vladimíra Gleb a Boris, patroni námořníků a ochránci kupců. Symbolizují, že do přístavu křesťanství postupně dopluly všechny slovanské národy. Postava mladíka s kruhem a zaťatou pěstí je symbolem síly, soudržnosti a slovanské jednoty.

Nahoře vlevo je skupina zarmoucených žen, které uklidňuje sám Cyril. Nad nimi v prostřed je Rostislav spolu s patriarchou pravoslavné církve. Skupina čtyř postav vpravo nahoře znázorňuje ruské a bulharské panovníky, kteří podporovali slovanskou liturgii. Předešlý obraz druhý. Více zde

gnews.cz – Jan Vojtěch