Národní muzeum ve městě Haag – Mauritshuis a jeho Dívka s perlou

Rád bych vám chtěl dát malinko nahlédnout do země, které se správně říká Nizozemsko. Tato země má přibližně o polovinu menší rozlohu než Česká republika a takměř o polovinu více obyvatel. Je jednou z nejbohatších zemí na světě a celosvětově vzato se řadí mezi dvacet největších ekonomik. Základem nizozemského hospodářství je především její průmysl, obchod a doprava. Nejdůležitější těžbou jsou nerostné suroviny a těžba zemního plynu (Nizozemsko je v těžbě zemního plynu šesté na světě). Určitou roli hraje i zemědělství. Když tuto zemi navštivíte, máte pocit že je vše na hraně miniaturní velikosti. Hlavní město Haag je stějně zajímavé a lehce tajemné jako jsou i ostatní města Nizozemska.

Samotní nizozemci se mohou pochlubit mimo jiné slavnou malířskou tradicí, jejich malíři patří nejen k nejslavnějším Nizozemcům, ale někteří nizozemští malíři patří k nejslavnějším malířům světa vůbec. Týká se to především pěti velikánů, Hieronyma Bosche, Pietera Brueghela, Rembrandta van Rijna, Jana Vermeera a Vincenta van Gogha. Díky těmto Mistrům v Nizozemsku vznikly některé z nejslavnějších a nejznámějších obrazů dějin. Boschova Zahrada pozemských rozkoší, Brueghelova Stavba babylonské věže, Rembrandtova Noční hlídka, Vermeerova Dívka s perlou, van Goghovy Slunečnice nebo Hvězdná noc. Noční hlídka je k vidění v amsterdamském Rijksmuseu, Dívka s perlou v haagském muzeu Mauritshuis.

Muzeum v Mořicově domu

Mauritshuis (česky Mořicův dům) je obrazárna nizozemského národního muzea v Haagu nacházející se na Korte Vijverberg 8 v klasicistním paláci z roku 1640. Oficiální název obrazárny je Koninklijk Kabinet van Schilderijen Mauritshuis (česky Královská malířská galerie Mořicův dům). V roce 1820 koupil budovu nizozemský stát jako sídlo Královské malířské galerie. Dnes světoznámá obrazárna byla otevřena v roce 1822 jako Královský kabinet malířství a Královský kabinet kuriozit. V roce 1875 celé muzeum bylo přeměněno na galerii. Její základ tvořila kolekce asi 200 obrazů – sbírka místodržitele Viléma V., prince Oranžského, kterou předal nizozemskému státu jeho syn král Vilém I. V současnosti sbírka obsahuje na 800 obrazů, mezi nimiž jsou díla nejvýznamnějších nizozemských a vlámských malířů především 17. století (zlatý věk nizozemského malířství), mezi jinými právě Rembrandta, Vermeera, Jana Steena, Franse Halse, Carela Fabritia, Gerarda ter Borcha, Antoona van Dycka nebo Paula Pottera. Významnou součástí této národní sbírky jsou také díla Hanse Holbeina mladšího.

Mauritshuis byl státní institucí do roku 1995, kdy byla zprivatizována. Nadace zřízená v té době se zavázala spravovat jak budovu (která je ve vlastnictví státu, od něhož ji má muzeum pronajatu), tak sbírky, které má od státu dlouhodobě zapůjčeny. Muzeum spolupracuje pravidelně s muzei a galeriemi v jiných zemích, pořádá pravidelně i tematické krátkodobé výstavy. V roce 2007 muzeum zhlédlo téměř 250 000 návštěvníků.

Podmínky pro ty nejlepší

V nezávislém a hospodářsky prosperujícím tehdejším Holandsku se už od konce 16. století začal vyvíjet nový měšťanský životní styl založený na nových zcela životních hodnotách. Říká se, že k nim na prvních místech patřila úcta k rodné zemi a rodnému městu, láska k rodině, domu i majetku, jakož i protestantská zbožnost a mravnost. Kalvínské náboženství, které vycházelo z víry v predestinaci a chápalo hospodářský rozkvět jako znamení božího požehnání, uznávalo hodnoty blahobytu a materiálních věcí a podporovalo jejich »oslavu« prostřednictvím malířského umění. Malířství zde však nestálo ve službách církve nebo panovnických či šlechtických dvorů, ale vševládných městsko-měšťanských organizací a sloužilo k výzdobě měšťanských příbytků či městských správních institucí.

Holandští malíři brzy přijali zájmy spoluobčanů za své a v rámci důsledného realismu vytvářeli v nových podmínkách i zcela nové malířské formy. Mimo jiné osamostatnili krajinu a zátiší a za náměty vhodné k výtvarnému zpracování uznali řadu dalších »všedních příběhů« z každodenního života. Většina malířů se přitom specializovala v určitém malířském žánru či dokonce námětovém typu, v němž pak dosahovala mimořádné dokonalosti. Je ale také jasné, že ten, kdo dokázal uspokojit svým uměním měšťany a šlechtu, byl velmi, ale velmi draze placen, neboť rodinné portréty byly obchodní a společenskou značkou. Pro nás jsou výpovědí minulosti, ukázkou hodnot vyznávaných tehdejší dobou a také ukázkou její atmosféry.
Puritánští kalvinisté, pro něž byla hlavním příkazem střídmost a pokora, se vyhýbali nápadnému oblečení a dávali obvykle přednost prostým (i když drahým) černým šatům s nabíraným bílým límcem.

Mimořádně důležitým typem portrétu byly v Holandsku skupinové podobizny, na nichž se mohl měšťan společně s dalšími členy skupiny reprezentovat jako představitel nějaké významné organizace, což byly především gildy (původně středověké cechy), různá sdružení akademických povolání nebo měšťanské milice – takzvané střelecké gildy.

Dynamicky proměnlivá obloha

Člověk, který se zajímá o umění, laicky vnímá v různém období různé umělecké směry. Já jako dítě jsem vyznával pochopitelně především realismus a nizozemští malíři byli jedněmi z prvních, kteří dokázali reálný obraz namalovat tak detailně, že máte dojem, že koukáte na fotografii nebo dokonce na realitu. Stojí opravdu za to tomuto umění a těmto malířům věnovat určitý čas a vychutnat si jejich mistrovství. Město Haag je taky zajímavé místo, lidé jsou příjemní, architektura zajímavá a útulně malebná. A krajina v Nizozemsku? Ta vás určitě nudit nebude, a to i přesto, že je to převážně rovinatá země. Ona totiž obloha v Nizozemsku je tak dynamicky proměnlivá, že se vám nelíbit prostě nemůže.

Jan Vojtěch