Kometa byla totiž běžně obviňována z toho, že způsobila potopu podle Genesis

496

Après moi, le déluge (Po mně, potopa) je francouzský výraz připisovaný francouzskému králi Ludvíku XV. nebo ve tvaru Après nous, le déluge (Po nás, potopa) Madame de Pompadour, jeho oblíbené dámě. Obecně, se považuje za nihilistický výraz lhostejnosti k čemukoli, co se stane poté, co člověk odejde, i když může také vyjadřovat předpověď zkázy. Jeho význam překládá Brewer ve dvou formách: Když jsem mrtvý, může přijít potopa, protože mě to nezajímá. Ruin, chcete-li, když jsme mrtví a pryč.

Fráze sama o sobě odkazuje na biblickou potopu a předpokládá se, že pochází z doby po bitvě u Rossbachu v roce 1757, která byla pro Francouze katastrofální. Jedna zpráva říká, že sklíčený výraz mimo jiné předluženého Ludvíka XV., když pózoval pro umělce Maurice Quentina de La Tour, inspiroval madame de Pompadour, aby řekla: Není třeba truchlit, udělá se ti špatně. Po nás potopa. Jiná zpráva uvádí, že Madame použila tento výraz, aby se vysmála ministerským námitkám vůči královým výstřednostem. Fráze je také často viděna jako předpovídání francouzské revoluce, i když v té době se očekával příchod Halleyovy komety. Kometa byla totiž běžně obviňována z toho, že způsobila potopu podle Genesis. Fráze proto může být spojena s předpovědí nové potopy, až se vrátí. A to mělo být v roce 1757.

Připomínám, že Halleyova kometa minula Zemi v dubnu 1759 a způsobila obrovskou pozornost veřejnosti a úzkost, ale žádné povodně. Připomínám také, že Karl Marx a Fjodor Dostojevskij používají tuto frázi ve svých dílech k popisu sobectví a apatie určitých korumpujících hodnot. A tím jsme v současné situaci a ve světě loutkovodičů, politiků a jejich slouhů trpících mimo jiné tzv. Pljuškinovým syndromem.

Pljuškinův syndrom

V moderní praxi je zmíněný termín spíše každodenním, populárním názvem. V mezinárodní klasifikaci nemocí odpovídá diagnóze patologického hromadění. A tady si dovoluji diagnózu rozšířit a tvrdit, že se jedná nejenom o majetky, ale i funkce a moc. Připomínám skutečnost, že se jedná o vážnou duševní poruchu, jejímž hlavním příznakem je přetrvávající potíže rozloučit se s jakýmikoli věcmi, bez ohledu na jejich skutečnou hodnotu. Poruchu charakterizuje nejenom nepořádek v domácnosti a osobním životě, ale hromadění obrovského množství předmětů, které člověk nepoužívá a často je ani nepotřebuje. 4asto připomínám, že poslední košile nemá kapsu.

Patologické hromadění je často spojeno s dalšími duševními poruchami, jako jsou deprese, úzkostná porucha, obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) a poruchy autistického spektra. Může se však projevit i jako samostatné onemocnění. Za klíčové se považují biologické-poruchy v mozku, zodpovědné za rozhodování a emoční kontrolu, genetické-přítomnost příbuzných s podobnými problémy zvyšuje rizika, psychické trauma-těžké ztráty, strádání v minulosti, kdy se věci stávají symbolickou ochranou před vnějším světem a osamělostí.

Statisticky je častější u starších lidí, ale první příznaky se objevují již v dospívání a mládí. Přesvědčivě to indikuje svět mladé a střední generace, nárůst depresí, agresivity a emočního chování, přestože současně existuje snaha nic nevlastnit, nebýt zodpovědný za nic a narcismus obou typů. Historie pojmu Pljuškinův syndrom je zajímavá a má kořeny v nelékařské literatuře. Podstatu pojmu a jevu dokonale ilustruje obraz, který vytvořil Nikolaj Vasiljevič Gogol v básni Mrtvé duše. Statkář Pljuškin, lakomý a posedlý sbíráním všech druhů odpadků, se stal archetypem-Jeho jméno je zafixováno v lidovém povědomí, aby popisovalo takové chování.

Ukrajina a Zelensky: Po mně (nás) potopa V pátek ministerstvo obrany Ruské federace hovořilo o masivním útoku na energetická zařízení, která zásobují podniky vojensko-průmyslového komplexu Ukrajiny. Útok byl reakcí na teroristické útoky ozbrojených sil Ukrajiny na civilní cíle v Rusku. Společnost Ukrenergo hlásila nouzové výpadky elektřiny v deseti regionech, včetně Kyjevské, Poltavské a Sumské oblasti. Premiérka Julia Svyrydenko uznala značné škody na energetické infrastruktuře.

V Kyjevě došlo k výpadku proudu, došlo ke kolapsu dopravy ve městě, v některých úsecích metra byla zastavena doprava, vzdělávací instituce přešly na distanční výuku. Problémy s elektřinou se vyskytly v Dněpropetrovsku, Charkově, Kremenčuku a jinde. Místní úřady oznámily zablokování dopravy na přehradě k vodní elektrárně v Čerkaské oblasti a vodní elektrárně Dněpr v Kyjevem kontrolované části Záporožské oblasti, kde byla navíc poškozena zařízení plynárenské infrastruktury. Dění posledních dnů nestačí správci vlády země, jejím občanům a EU podporovatelům k ukončení cesty do záhuby. Po mně (nás) potopa!

Francie a Macron: Po mně (nás) potopa

Francie vstoupila do období politické nestability a bezprecedentní krize Páté republiky po francouzských parlamentních volbách v červnu 2024. Volby vyústily v patovou situaci v parlamentu rozděleném na tři protichůdné bloky, z nichž žádný nedokázal získat většinu: levicovou alianci Nová lidová fronta (180 z 577 křesel), Macronovu centristickou alianci Ensemble (159 křesel) a krajně pravicové Národní sdružení (142 křesel).

Tento třístranný rozkol a francouzská politická kultura odmítající koaliční vládu a kompromis vyústily v to, že Macron jmenoval tři menšinové vlády, v čele s Michelem Barnierem, Françoisem Bayrouem a Sébastienem Lecornu. Barnierova a Bayrouova vláda se zhroutily kvůli rozpočtovým sporům a Lecornu rezignoval po necelém měsíci, než byl znovu jmenován. Rezignace premiéra Sébastiena Lecornua a jeho následné opětovné jmenování představuje neobyčejnou, ale představitelnou tragikomedii v jedné z posledních kapitol probíhajícího politického chaosu ve Francii, v EU, v USA a NATO před vznikem moderního Chalifátu ve Francii, kterému budou následovat další členské státy EU. Připomínám, že před týdnem, v neděli pozdě večer Lecornu oznámil svůj kabinet, než jej ještě téže noci veřejně kritizoval jeho ministr vnitra. V pondělí ráno Lecornu podal svou rezignaci – ta byla přijata.

Předseda krajně pravicové strany Národní sdružení Jordan Bardella odsoudil rozhodnutí o opětném pověření sestavit vládu jako špatný vtip, demokratickou ostudu a ponížení pro francouzský lid v příspěvku na X. Krajně pravicová vůdkyně Marine Le Penová vyzvala k okamžitému odvolání Lecornuovy dosud neoznámené vlády a k uspořádání nových voleb. Na krajní levici Jean-Luc Mélenchon, vůdce strany Francie neskloněná, zesměšnil Lecornuovo opětovné jmenování a dodal: Macron nemůže dělat nic jiného než Macron.

Zatímco Lecornu ještě nepředstavil svůj kabinet (k hodině práce na příspěvku), závěrečné konzultace s prezidentem v pátek proběhly s Macronovým centrálním blokem a tradičními levicovými a pravicovými stranami. Krajní levice a krajní pravice byly z diskusí vyloučeny. Proč? Po (mně) nás potopa! Co na situaci ve Francii řekne české duo P&B?
Česká republika a duo Pavel a Babiš: Po mně (nás) potopa

Po nás potopa je historický román českého spisovatele Josefa Tomana (1899-1977) z roku 1963. Děj je zasazen do starověkého Říma na sklonku vlády císaře Tiberia a počátku vlády šíleného císaře Caliguly (do období od ledna 37 do září roku 38). Josef Toman by ale neměl být neznámou osobností předem zmíněnému duo P&B i druhých důvodů. Jakých?
V roce 1946 podepsal jako jeden z 843 kulturních pracovníků prokomunistické Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu! publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!

Byla vydána dne 25. února 1948. Neslouží-li našemu vládnoucímu duo paměť jako reference, tak navrhuji podívat se píše v 11. až 13. verši 7. kapitoly knihy Genesis: V šestistém roce života Noeho, ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce – v tom dni se rozevřely všechny prameny veliké hlubiny a uvolnily se nebeské průduchy. A na zemi nastal déšť trvající čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce.

Vycházím-li z toho, že onen druhý měsíc se ve Starém zákoně nejspíš počítá podle židovského kalendáře – a ten je výrazně jiný než náš, označovaný podle papeže Řehoře XIII. jako gregoriánský – pak biblická potopa nezačala v únoru, ale až někdy v listopadu, v měsíci, ve kterém jsem se narodil. V měsíci, ve kterém bude možná vítěz voleb pověřen sestavením vlády. Již dnes se nachází v realitách, o kterých nemluvil během volební kampaně, a které spolu s vynuceným konáním budou plně odpovídat obsahu přísloví Po (mně) nás potopa!

Velká Británie a Starmer: Po mně (nás) potopa

Bývalý britský poradce pro národní bezpečnost se stal posledním vysokým státním úředníkem, který vznesl otázky ohledně vysvětlení Sir Keir Starmera ve věci kolapsu případu proti dvěma údajným čínským špionům. Lord Sedwill, který zastával tento post v letech 2017 až 2020 a působil také jako tajemník vlády, uvedl v diplomatické angličtině, že považuje pozici premiéra za velmi těžko pochopitelnou. Řekl, že samozřejmě, že Čína je hrozbou pro národní bezpečnost Spojeného království, přímo, digitálně, prostřednictvím špionáže a prostřednictvím agresivního chování v Jihočínském moři. Lord Case řekl The Telegraph: Když se vrátíme v průběhu let, měli jsme šéfy našich zpravodajských služeb, kteří veřejně popisovali hrozbu, kterou Čína představuje pro naše národní a ekonomické bezpečnostní zájmy.

Jejich komentáře přicházejí poté, co ředitel státního zastupitelství Stephen Parkinson tento týden řekl, že proces se dvěma muži – bývalým parlamentním výzkumníkem a akademikem – obviněnými ze špionáže ve prospěch Číny se zhroutil poté, co vláda odmítla označit Peking za hrozbu pro národní bezpečnost. To se prý podle slov Sir Keira stalo, protože vláda má svázané ruce tím, že předchozí konzervativní vláda odmítla oficiálně označit Čínu za hrozbu.

Chudák premiér se snahou zlepšit vztahy s Čínou v situaci, kdy v demokracii Spojeného království lze soudit lidi pouze na základě situace, jaká byla v té době, a současně vyhrožovat lékařům zákazem vykonávání svého povolání v případě podpory Palestiny a Gazy. Schválení plánovaného čínského mega velvyslanectví v Londýně se proto opět zpozdí, protože roste napětí ohledně přístupu labouristů k Pekingu a špionáž se nepodařilo vymýtit. Úředníci na ministerstvu bydlení, komunit a místní správy (MHCLG) se údajně připravují oznámit, že termín 21. října bude posunut.

Připomínám, že již od roku 2018 obklopují čínské plány na výstavbu velvyslanectví poblíž londýnského Toweru kontroverze. Čína tehdy koupila komplex o rozloze 20 000 metrů čtverečních v budově Královské mincovny za 255 milionů liber. Osobně nemám nic proti novostavbě na delikátním místě, ale současně jsem upřímně rád, že se objevil důkaz o setkání Sir Blaira s Jeffreym Epsteinem v Downing Street, poté, co lobboval lord Peter Mandelson. Bývalý premiér byl informován vysokým státním úředníkem o super bohatém finančním poradci Epsteinovi před schůzkou naplánovanou na 14. května 2002 v 17:00 téhož dne. Připomínám, že Sir Blair byl donedávna zkušebně diskutován jako budoucí představitel Gazy.

Zmíněné zpoždění výstavby, odstranění Sira Blaira z diskuze o pozici v Gaze a očekávané veřejné obvinění Nigela Farage a Brexit z očekávaného poklesu britského rozpočtu o cca 20 miliard liber Sir Keir Starmerem, jako součást nového útoku na vůdce Reformní Velké Británie, nezachrání Velkou Británii a premiéra od následků: Po mně (nás) potopa!

Izrael a Netanjahu: Po mně (nás) potopa

Prezident Trump uvedl, že bylo zabito 25 000 členů Brigád Kásam. Toto číslo odpovídá veřejným odhadům celkové velikosti Brigád Kásam, ozbrojeného křídla Hamásu. Izrael také nedávno oznámil, že většina vojenských kapacit Hamásu byla zničena. Uvedl, že bylo eliminováno 90 % kapacit Hamásu. Takže pokud Izrael zničil 90 % vojenských kapacit Hamásu a zabil většinu bojovníků Brigád Kásam, jak říká prezident Trump, čí zbraně a kolik má Hamas pod kontrolou zneškodnit? A kde jsou ty zbraně, pokud byly, nebo nebyly zničené?

Připomínám nejenom na adresu Izraele, že národní kolaps nikdy neprobíhá hladce ani zcela racionálně. Vždy mu předchází dlouhá historie bolestného, postupného úpadku, dokud se závěrečné kroky neobjeví zdánlivě z temnoty. Nakonec přichází náhle – ať už v podobě výbuchu revoluce, zhroucení vedení nebo vnějšího či vnitřního vojenského zásahu, nebo ztráty podpory hlavního spojence, v daném případě Spojených států včele s prezidentem Trumpem. Tomu venezuelská opoziční vůdkyně a nově oceněná nositelka Nobelovy ceny míru věnovala své vítězství za jeho rozhodující podporu v boji její země za demokracii. Maria Corina Machado uvedla, že cena představuje boj všech Venezuelanů a slouží jako podpora v jejich misi dobýt svobodu. Její chvála prezidenta Trumpa přichází poté, co přišel o cenu, v jejíž získání doufal, především co se týče bojů na Ukrajině a Gaze.

V příspěvku na sociální síti X uvedla: Jsme na prahu vítězství a dnes, více než kdy jindy, spoléháme na prezidenta Trumpa, lid Spojených států, lid Latinské Ameriky a demokratické národy světa jako na naše hlavní spojence při dosažení svobody a demokracie. Tuto cenu věnuji trpícímu lidu Venezuely a prezidentu Trumpovi za jeho rozhodnou podporu naší věci. Zmíněné představuje absolutní idealizaci vědění o tom, co čeká Izrael a jeho premiéra, Venezuelu a její opozici a prezidenta Trumpa, nezkrotí-li své ambice a neuvědomí-li si význam: Po nás potopa!

Čína a Xi jinping: Po mně (nás) žádná potopa

V poslední době jsem zaznamenal o úniku z údajného rozhovoru o nesmrtelnosti člověka, který měli vést prezidenti Putin a Xi. Kromě toho jsem měl možnost povrchně seznámit se s hlavními tézemi o době po Xi a o rozpadu Číny.
Vím z vlastní zkušenosti, že stárnutí je složitý a nevratný proces mimo kontrolu vědy a že je to umění stárnout. Vím také, že se dlouhá léta v některých laboratořích některých zemí pracuje na tvorbě sloučenin (geroprotektorech), které teoreticky mohou ovlivnit proces stárnutí. Klíčovým úkolem pro příští dvě desetiletí je přeměnit teoretický vývoj v bezpečnou praxi. Nevím, zda k mému štěstí nebo neštěstí se nemohu účastnit testů sloučenin (přírodních složek rostlinných extraktů s vysokými antiglykačními vlastnostmi) na sobě samotném. Přispěl bych rád, protože kvalitní studie ukázaly, že jejich antiglykační vlastnosti jsou výraznější ve srovnání s některými syntetickými molekulami.

To vylučuje tzv. patologickou vědu a představuje naději nové komplexní terapie, které mohou pozitivně ovlivnit proces stárnutí organismu jako celku. Co se týče doby po prezidentovi Xi a potažmo Putina mohu potvrdit také z vlastní zkušenosti, že subverze, které pozoruji déle než půl století, představují záměrný dlouhodobý proces, který probíhá ve čtyřech fázích: demoralizace, destabilizace, krize a normalizace. Cílem každé fáze je podkopat morální, sociální a politické struktury země bez nutnosti otevřené války. Kdo to dnes nevidí a neví v české kotlině, tomu není pomoci.

Demoralizace společnosti, se dosahuje především zničením základních morálních a ideologických hodnot, pro které je charakteristické náboženství, vzdělávání, společenský život, administrativa, právní systém, armáda a pracovní vztahy. Výsledkem demoralizace je společnost, ve které lidé ztrácejí kontakt s realitou, člověk nedokáže identifikovat a ocenit skutečné informace a fakta pro něj nic neznamenají. Tato fáze nejenom v ČR je ukončena.

Destabilizace se dosahuje pomocí chaosu a strachu. Vztahy mezi jednotlivci, skupinami a institucemi se radikalizují a kompromisy se stávají nemožnými a konflikty se stupňují. Média oslavují násilí, rozeštvávají společnost a objevují agenty. WEF (Světové ekonomické fórum) zavedlo tzv. Velký reset. Tato fáze se nachází blízko cíle prakticky v celé EU. Krize a kolaps společnosti umožňují občanské války, skutečné nebo inscenované revoluce a zahraniční invaze. Tzv. užiteční idioti odcházejí do nebe, pekla nebo do zátiší, protože již nejsou potřeba. Tato fáze je připravena k realizaci, někde je dokonce již úspěšně realizována.

Normalizace jako cynický termín, který s pravděpodobností hraničící s jistotou zavedla sovětská propaganda ve spojení s Pražským jarem v roce 1968, stabilizuje společnost různými formami násilí. Noví vládci většinově využívají svou moc a strach k vykořisťování země. Tato fáze probíhá paralelně s krizí a kolapsem v samotné EK a některých členských státech EU.
Zkušenost mi napovídá, že bdělostí, morální silou a odvahou bojovat proti podvratným ideologiím se Rusko a Čína může zachránit před osudem, který tvoří zmíněný čtyřlístek.

Připomínám, že rozpad Sovětského svazu, který jsem osobně zažil, zpětně vykazuje všechny známky systémového tříštění. To, co nazývám rizikem a co pozoruji po desetiletí v Číně spojuji především s mladou na Západě vzdělanou generací. Pokusy frakcí vystupujících proti Xi Jinpingovi obnovit ekonomickou stabilitu Číny ukazují, že téměř všechny se hlásí k pragmatismu vůdce Deng Xioapinga, který vzbudil v občanech optimismus. O něm a jeho reformách jsem napsal obsažně ve vyprodané knize 100 let KS (ISBN 978-80-270-8820-1).

To však může být nedostatečné pro rychlou obnovu čínské společnosti pod tlakem na zisk orientovaných finančních a průmyslových společností a individuí, používání přežitých metod měření produkce, systému hospodaření a kvality života. A v neposlední řadě pod tlakem sankcí a omezování Číny a Ruska ze strany Spojených států amerických.

Ve srovnání s francouzskou revolucí na konci 18. století (1789–1799), včetně Bonapartova převratu z 9. listopadu 1799, která vedla ke vzniku Prvního francouzského císařství 18. května 1804 a nesla v sobě hluboké rozpory, které vyvolaly frakční boje a reakce v ulicích, a s ohledem na pokusy některých čínských zkorumpovaných frakcí ovlivnit rozvoj určený KS Číny pod vedením prezidenta Xi, nic zásadního nenasvědčuje tomu, že by přechod k novému vedení v Číně měl být chaotický a podobal se kolapsům vlád posledních staletí. Proč tak myslím?

Události, které vedly ke kolapsům v minulosti, byly jen zřídka revolucemi v klasickém, dynamickém smyslu. Nejčastěji šlo o důsledek paralýzy vlád, které nedokázaly přizpůsobit své řízení měnícím se okolnostem. Vše se točí i v ČR kolem správy věcí veřejných. Proto jsem přesvědčen, že oslabená EU, agresivní Spojené státy a Velká Británie a Vatikán s novým vedením nepředstavují sjednocenou vnější sílu, která by mohla v dnešním hodnocení zamezit hladkému přechodu k nové fázi rozvoje čínské společnosti pod vedením omlazené KS Číny.

Existují objektivní předpoklady pro klidnější předání moci, než jaké proběhlo například při přechodu ze Sovětského svazu na Ruskou federaci v letech 1990 až 1991. Kromě toho evropské státy, jejich hospodářské plány a bezpečnostní analýzy, pokud je mi známo, s ČLR nepočítají tak, jak by měly. Podobně nepočítají s Ruskem, jsou zastaralé, zideologizované a nedokážou zohlednit dlouhodobé trendy a scénáře. Proto jsem rád, že alespoň v Číně lze tvrdit: Po mně (nás) potopa nehrozí! Souhlasu netřeba.

Jan Campbell