… je nová kniha pražské básnířky Evy Frantinové. V atypickém špalíčkovém formátu o třech stech stránkách se milovníkům poezie vyznává ze svého letitého vztahu s básníkem Karlem Sýsem, překladatelem, spisovatelem a novinářem. Ti dva byli hluboce naladěni na stejnou tvůrčí linku. Tedy především o tom, ale i dalším, vypráví poeticky laděná sbírka vzpomínek a postřehů současné přední české básnířky na společné souznění a tvorbu veršů takříkajíc ruku v ruce s Karlem Sýsem, v rozpětí let 1975 – 2024, čtivě psaných převážně v tzv. ich formě.
Na přeskáčku
Když v loňském roce opustil naší literární scénu významný člen básnické generace, takzvaných pětatřicátníků, jak partu špičkových tvůrců Sýs, Černík, Žáček a spol. nazval profesor Milan Blahynka ve své stejnojmenné knize, rozhodla se Eva Frantinová pečovat o tvůrčí odkaz Karla Sýse. Průběžně organizuje literární večery a besedy o jeho díle, stála u zrodu Knihovny K.S v centru Prahy i výstav jeho díla nejen v Sýsově rodišti, půvabném Kostelci nad Orlicí. Její nepolevující snaha o zachování jména tohoto významného básníka z přelomu 20. a 21. století je korunována vydáním těmito řádky představované autobiografické publikace Na přeskáčku.
Na to zjara letošního roku naváže unikátní, dosud nevydaný soubor posledních Sýsových veršů. Sbírka neznámých básní z dílny tohoto velkého autora bude mít podobu bibliofilského tisku s omezeným nákladem, a číslované kusy se bezesporu stanou sběratelskou záležitostí. Její vydání si vzal pod svá křídla pražský nakladatel František Mareš, coby první titul zamýšlené Edice poezie Karla Sýse, určené mladým a začínajícím autorům. Těžce nemocný Karel Sýs, v předtuše blížícího se konce, celou svou poslední práci uložil u Frantinové s přáním, aby sbírce časem pomohla na svět.
Ta se tak stala vykonavatelem jeho vůle a jako editor vydání se též podílela na závěrečné úpravě rukopisu, kdy Sýs řadu veršů nedokončil, nebo váhal mezi několika verzemi. Eva Frantinová se tohoto náročného úkolu zhostila s citem jí vlastním a hlubokou znalostí Sýsova díla, kdy umí takříkajíc číst i mezi redigovanými řádky a ví, co jimi chtěl básník říci. Ale nepředbíhejme.
Pár slov úvodem
Eva Fratinová vstoupila do literatury v roce 1975, zprvu publikovala v novinách a časopisech, od roku 1979 pak knižně. S Karlem Sýsem se setkala v redakci Tvorby, kde již zavedený autor, angažující se i ve veřejném životě, vycítil Evin talent a začal se jí věnovat radou i poučením Během té spolupráce se časem zrodil jejich letitý vztah, který ukončilo až Karlovo úmrtí v roce 2024. Ti dva spolu chodili, společně se smáli i plakali a radovali se, ale především společně tvořili. Měli své hry na slova i slovíčka, k čemuž spotřebovali velký počet sešitků, kam si společně všechny nápady i to, co z nich posléze vzniklo, zapisovali.
Tyto poznámkové sešitky kapesní velikosti bezesporu vstoupí do dějin moderní české literární teorie, coby zvláštnost tohoto tvůrčího páru a jejich skeny mimo jiné doprovodí připravované, dosud nevydané verše K.S. Ale pozor, i když je Na přeskáčku kniha o Karlovi a Evě, jak ve svém doslovu podtrhuje Milan Blahynka, milovníci bulváru a senzací budou zklamáni. Nenajdou zde žádné drby, natož pak erotické pasáže. Maximálně cudné otázky a odpovědi: Máš mě ráda? Či Mám tě rád…
Ještě jednou Blahynka
„Je to kniha o Karlovi a Evě. Oba s múzickými kořeny ve svém rodokmenu. Oba s láskou ke svým předkům. Ku svému rodu, rodičům a co nejširší rodině. Oběma v jejich širší rodině raboval vražedný holokaust. Do paměti obou vložen jako pevný základ. Oba s přímo sloní pamětí. Oba s postřehem, rozhledem a smyslem pro výmluvný detail…“ citujeme ze zasvěceného doslovu profesora Blahynky (nar. 1933), který je předním českým literárním teoretikem, recenzentem a kritikem na slovo vzatým.
Místo úvodu
Na první stránce Eva Frantinová vítá zvídavého čtenáře svým vysvětlením:
„Proč na přeskáčku? Proč ne popořadě? Popořadě šel jen rok za rokem, my nikoliv. A slova básní už vůbec ne. Poskakují si tak, jak chtějí – a nakonec se složí do vzorů, jaké známe ze vzácných koberců. Stejně tak s námi – na přeskáčku, poskakoval život. Od snů ke snům, od zdi ke zdi, od cesty k cestě, od žízně ke studánce… To proto v knize našlapují vzpomínky, kterým jsem vzkázala: „Nepřezouvejte se!“
A s přibývajícími stránkami se pro čtenáře doslova roztrhne pytel poezie v próze. Střepy a střípky, z nichž mnohé sešitkové, nám posléze dají obraz života a vztahu nejenom těch dvou, ale i přiblíží mnohým čtenářům dosud nepoznaný svět české literatury toho času bez nedbalek.
Následující řádky nás zavedou do zahradní restaurace ve stínu letních kaštanů: „Básník se rozplakal: Já vím, že se sem nehodím, že sem nepatřím, že jsem blázen, copak lidi, kteří normálně žijí stále něco píšou do notýsku, já vím, že sem nepatřím…“ Plakali jsme začátkem srpna 2017 spolu. V zahradní restauraci v Braníku…“
Ulrika a Goethe
Mimo toulek krajinami jejich srdcí, tvůrčím problémům a návratům k rodinným příslušníkům z obou stran, zahynulých v koncentračních táborech, Eva Frantinová doplňuje své vzpomínky postřehy a glosami z okruhu Sýsových přátel a spolupracovníků – novinářů, básníků, spisovatelů i malířů, včetně zážitků ze společných zahraničních cest. Škoda jen, že dotyční nejsou profesně rozlišeni, aby čtenář věděl, kdo je kdo.
Tato malá redakční chybka ale nemůže ovlivnit celkové vyznění této autobiografie, kdy nese její autorka svou kůži na trh. Není totiž pochyb, že titul Na přeskáčku zvedne stavidla investigativní žurnalistiky a především bulvární novináři se začnou ptát po intimitách vztahu autorky s mužem nezlomného charakteru, který na rozdíl od mnohých jiných nepřevlékl kabát po změně politických režimů, jsa hoden predikátu básník bez bázně a hany.
V závěr vzpomínkové knihy na Karla Sýse Frantinová popisuje jejich poslední společné dny glosami Osud 20. 6. 2024, Poslední esemesky a Vyhnání. Naprostou tečkou je pak její pětistránková báseň Nářek. Mimořádná vzpomínková kniha nakladatelství KMEN, která vyšla v Brně za podpory České nadace 2000, je doprovázena kresbami dvorního Sýsova malíře Vojtěcha Kolaříka, kdy zvláště zaujme obraz na zadní obálce publikace, který ilustrátor věnoval svého času Karlu Sýsovi k jeho pětasedmdesátinám.
Curriculum vitae
Karel Sýs se narodil 26.7 1946 v Rychnově nad Kněžnou. Zemřel 29.7 2024 v Praze, kde žil a tvořil. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a posléze pracoval ve Středisku výtvarných umění Art Centrum. Poté působil jako redaktor v týdeníku Tvorba. Mimo jiné byl šéfredaktorem literárního týdeníku Svazu českých spisovatelů Kmen. Na jaře 1989 byl jmenován Zasloužilým umělcem.
Po listopadu devětaosmdesát se potýkal s potížemi, plynoucími z jeho členství v KSČ, bývalých funkcí a politických postojů, které nezměnil. Po měsících nejrůznějších manuálních zaměstnání s nemožností publikovat natrvalo zakotvil jako vedoucí redaktor týdenní literární přílohy Haló novin, později Naší pravdy LUK (literatura-Umění-kultura). V roce 2000 založil Unii českých spisovatelů, kde byl až do roku 2024 jejím předsedou.
Tento talentový a mimořádně pracovitý autor vydal desítky básnických sbírek a několik próz širokého námětového záběru, včetně literatury faktu. V posledních svazcích, především vydávaných vlastním nákladem, byl sžíravým kritikem politických poměrů v ČR – za všechny satirické svazky jmenujme Bordel v Čechách, Vymknuta z kloubů či u Snědeného státu a Pravda přijde později. Překlady jeho básní vyšly do konce milénia v řadě zemí, též překládal světové autory do češtiny, např. Apollinaira, Rimbauda či Verlaina. V roce 2018 obdržel Karel Sýs z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana státní vyznamenání – Medaili za zásluhy prvního stupně.
Eva Frantinová se narodila 4.9 1956 v Praze. V letech 1970 – 1977 studovala na konzervatoři houslovou hru, ale záhy se začala věnovat poezii. Časopisecky publikuje od roku 1975 (Tvorba, Literární měsíčník, Obrys-Kmen, LUK, Host, Salon práva i Divoké víno). Knižně publikuje od roku 1970, debutovala v nakl. Mladá Fronta sbírkou veršů Noc bez krajnic. Je autorkou šestnácti básnických sbírek a devíti knih próz (mj. Vteřinové romány, Pod pokličkou, Hladce a obrace, nebo Nehybný ráj).
Za básnickou sbírku Vzkaz bosé stopy ji byla Masarykovou akademií udělena v roce 2000 Cena K. H. Máchy, za sbírky veršů Kapesní déšť a Z hvězdy pod okap jí byla v roce udělena cena Unie českých spisovatelů.
Ivan Černý
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German