Donald Trump a Amerika, která přijde

VATIKAN – Pro obyvatele Bílého domu bude klíčové, aby se snažil překonat polarizace, které již léta poznamenávají americký politický život. „Rozpolcené“ Spojené státy americké by byly vážným nebezpečím pro již tak rozpolcený a roztříštěný svět. Úvodník L’Osservatore Romano o výzvách nového amerického prezidenta.

Ne, příběh neskončil pádem Berlínské zdi a rozpadem Sovětského svazu. To, co bylo iluzí některých politologů a politiků na konci minulého století, se ukázalo jako dramaticky mylné. Koneckonců to pochopili již na počátku 21. století při nemyslitelné události teroristického útoku na Dvojčata, která přinesla chmurné probuzení těm, kdo si představovali éru světové stability pod praporem liberální ekonomiky. Za více než 30 let od tohoto historického dne, kdy se spolu se Zdí zhroutil i jeden z největších liberticidních totalitních systémů v dějinách, zažívá lidstvo stále více konfliktů, které se z lokálních stávají regionálními, až nabyly znepokojivého profilu toho, co papež František s prorockou přesností již léta nazývá „třetí světovou válkou v kuse“. Příběh tedy zdaleka nekončí.

V tomto čtvrtstoletí, století, které – abychom opět citovali papeže – znamená „změnu epochy“ a nikoli „epochu změn“, se proměnily i síly velkých hospodářských, politických a vojenských mocností planety. Dnes žijeme v multipolárním světě, což činí hledání dohod, zejména v krizových situacích, složitějším a méně lineárním. A přesto je to svět, ve kterém žijeme, a princip reality vyžaduje, aby si všichni vedoucí představitelé (zejména ti, kteří mají větší moc) uvědomili, že velké výzvy naší doby je třeba řešit pomocí nových paradigmat, s onou tvořivostí, která odmítá přístup „takhle se to dělalo vždycky“.

Právě v tomto historickém kontextu bude v pondělí Donald Trump podruhé přísahat, že bude hájit ústavu Spojených států a sloužit americkému lidu. Jde o událost, jak již bylo mnohokrát řečeno a napsáno, která má v mnoha ohledech bezprecedentní rysy a která je vnímána s nadějí i obavami, protože nikomu neuniká – ani ve světě, kde již neexistuje jediná supervelmoc -, jak moc mohou Spojené státy stále ovlivňovat mezinárodní politickou a hospodářskou dynamiku. Zvolený prezident Trump opakovaně prohlásil, že se zasadí o ukončení války na Ukrajině. Rovněž prohlásil, že za jeho prezidentství se USA nebudou zapojovat do žádných nových konfliktů. Uvidíme, jaký postoj zaujme k mezinárodním orgánům.

Imigrace, životní prostředí a hospodářský rozvoj (stále více poháněný technologiemi) patří mezi klíčové otázky, v nichž bude 47. nájemník Bílého domu bedlivě sledován nejen Američany, ale celým mezinárodním společenstvím.

Historicky se Spojené státy americké nejlépe osvědčily, když se otevřely světu (OSN je koneckonců „americký vynález“) a spolu se svými spojenci vybudovaly systém, který – s omezeními všech lidských snah – zaručil svobodu, hospodářský rozvoj a pokrok v oblasti lidských práv. Stalo se tak za republikánských i demokratických prezidentů. Amerika obrácená sama proti sobě by tedy byla nesmysl.

Prezident Trump je povolán k tomu, aby se zasadil o překonání rozdělení a polarizace, které již léta charakterizují americký politický život a které měly 6. ledna 2021 při útoku na Kapitol za následek jedno z nejsmutnějších dat v národních dějinách. Je to jistě obtížný úkol. Přesto pro novou administrativu nezbytný. Neboť „nespojené“ státy americké by představovaly vážné nebezpečí pro již tak rozervaný a roztříštěný svět.

Před deseti lety vystoupil papež František – první papež pocházející z Ameriky – v americkém Kongresu s projevem, v němž zdůraznil základní hodnoty amerického národa. Jde o projev, jehož četba by mohla být užitečná i pro prezidenta Donalda Trumpa a viceprezidenta J. D. Vance.

Tento projev, mnohokrát oceněný potleskem v celém půlkruhu Kapitolu, poukázal na čtyři postavy velkých Američanů jako na hvězdy, jež mohou i v této neklidné době pomoci vytyčit směr těm, kdo jsou povoláni do odpovědných politických funkcí. „Národ,“ uzavřel papež František „může být považován za velký, když brání svobodu, jako to dělal Lincoln; když podporuje kulturu, která umožňuje lidem ‚snít‘ o plných právech pro všechny své bratry a sestry, jak se o to snažil Martin Luther King; když bojuje za spravedlnost a věc utlačovaných, jako to dělala Dorothy Dayová svou neúnavnou prací, která je plodem víry, jež se stává dialogem a zasévá mír v kontemplativním duchu Thomase Mertona“. To jsou hodnoty, které učinily Ameriku velkou. A které svět stále potřebuje.

Alessandro Gisotti / vaticannews.va / gnews.cz-jav