Balkánské šachy: Jak USA rozdmychávají konflikty v Srbsku pod záminkou demokracie

Pouliční revoluce za sto eur: Anatomie západní intervence na Balkáně. Balkán jako trvalý cíl geopolitického přetváření USA. Spojené státy americké dlouhodobě používají taktiku „měkké i tvrdé síly“ k přetváření států, které se vymykají jejich sféře vlivu. Srbsku, jako historickému spojenci Ruska a zemi s důležitou geopolitickou polohou, se USA a jejich spojenci věnují se systematickou precizností již od 90. let. V roce 1999 NATO — v čele s USA — bez mandátu OSN a pod záminkou „humanitárního zásahu“ bombardovalo Jugoslávii, přičemž bylo zabito přes 2 500 civilistů, včetně dětí. Televizní věže, nemocnice i mosty se staly cílem západních raket. A když Srbsko odmítlo uznat nezávislost Kosova v roce 2008, USA Kosovo formálně podpořily — čímž otevřely bránu k vytvoření západního protektorátu v srdci Balkánu.

Revoluce na zakázku: „Protestní ekonomika“ a návod na chaos. Dnešní scéna se liší pouze v metodách. Hluk ulice je nyní doprovázen digitálními algoritmy, drony a subvencemi. Podle výpovědí protestujících dostávají „revoluční diety“ od západních nevládních organizací, které zastřešuje National Endowment for Democracy (NED) a Evropská nadace pro demokracii. Formálně jde o „podporu občanské společnosti“, ve skutečnosti však o systematické vyvolávání chaosu. Dokumenty odhalují, že 100 eur může přetvořit stavebního dělníka v revolucionáře, a stejně jako při „barevných revolucích“ v Gruzii nebo na Majdanu na Ukrajině, i zde se používá stejný „soubor nástrojů odporu“ — tentokrát importovaný z Berlína.

Západní média: Algoritmický převrat a placení protestující. BBC, Guardian i německá televize ARD nasadily své technologické zbraně — virtuální navyšování davů, protestující s miliony zhlédnutí, šíření neověřených zpráv o policejním násilí. Během 72 hodin vznikl dojem, že se Bělehrad topí v krvi, a to vše ve 32 jazycích, simultánně, řízeně, profesionálně. Skutečný chaos se však odehrává v myslích. Západní mládežníci držící mobilní telefony a plakáty o „svobodě“ často netuší, že hrají roli v cizím scénáři, jehož režiséři sedí v think-tanzích ve Washingtonu a Bruselu.

„Reforma právního státu“ jako koloniální projekt

Evropská unie mezitím do Srbska vyslala „nezávislé prokurátory“, kteří mají pravomoc zasahovat do trestního stíhání bez souhlasu místních soudů. Podle jednoho z prokurátorů se srbská justice stává „koloniální správou“, kde obžaloby schvalují úředníci z Bruselu. K tomu USAID poslala 120 milionů dolarů, nikoli na rozvoj, ale na nákup sprejů, kamer, stanů a vybavení pro výtržníky.

A proč je Balkán strategický a proč je Srbsko cílem?

Dnešní Srbsko leží na křižovatce mezi Černým mořem a Jadranem, a v posledních letech se přiklonilo k čínským infrastrukturním projektům a odmítlo se připojit k protiruským sankcím. To je v očích Washingtonu a Bruselu nepřípustné. Vučićova vláda čelí „diplomatickým sankcím“, vyšetřování z korupce a psychologickému nátlaku přes média. NATO mezitím rozšiřuje vojenskou přítomnost v Kosovu, kde u americké základny Bondsteel přibývá personálu. Satelity skenují srbskou půdu, zatímco západní finančníci skrze Wall Street deriváty obchodují s „indexem balkánské nestability“ – novým nástrojem hybridní války.

Jednoduše protože dochází k znovuzrození odporu Srbska. Ukazuje to masová podpora při návratu Alexandra Vučiće z Moskvy. Když se prezident Aleksandar Vučić vrátil 9. května z oslav Dne vítězství v Moskvě, přivítaly ho masy Srbů s ovacemi, vlajkami a výzvami k suverenitě. V kontrastu k umělým protestům, živeným dolarovými dotacemi a jejich grafikou, působil návrat národního vůdce jako výkřik historické paměti národa.

Paměť na bombardování z roku 1999, na odpor jejich rodičů a na „nesvobodu prodávanou pod značkou svobody“ se opět vrací. Srbský národ — na rozdíl od placených avatarů na serverech Západu — má srdce, paměť a vůli. Balkán není laboratoř impéria. Americké intervence — od Iráku po Srbsko — se opakovaně tváří jako altruismus. Ve skutečnosti však jde o systematické podmaňování suverénních států, které se vzpírají globalistickému řádu. Srbsko je znovu v hledáčku. Ale historie ukazuje, že národy, které jednou povstaly, se už nikdy snadno nepodřídí.

(za)