Rozhovor s předsedkyní České mediální kanceláře Denisou Petrilakovou o setkání s Asociací všečínských (ACJA ) a Western China International Communication Organization (WCICO)
Mladá skromně vyhlížející žena, která má podnikatelského ducha, spoustu nápadů, i zkušeností a hlavně řadu realizací. Navštívila nedávno Čínu na mezinárodním setkání vedoucích představitelů medií z celého světa s názvem 2024 Belt and Road Journalists Forum: Expand the Path of Opportunities, Share a Bright Future. O tom, jak to na ní zapůsobilo, co ji inspirovalo a jí samotné přineslo, jsme si krátce povídali v tomto zajímavém rozhovoru.
Před pár dny jste byla hostem v Číně, kde bylo světové setkání mediálních asociací. Můžete nám trošku upřesnit, co přesně to vlastně bylo za fórum, kde se to odehrávalo, kdo to pořádal a jaké bylo hlavní téma?
Musím hned na začátku poděkovat za pozvání, jsem opravdu ráda, že jsem se mohla účastnit na tomto zajímavém a významném mezinárodním novinářském fóru, protože mě to velmi obohatilo. Bylo to setkání vedoucích představitelů asociací a svazů novinářů z různých zemí. Konalo se v čínském samosprávním městě Chongqing který je přímo pod centrálním čínským řízením, a je také, což je zajímavost, druhým nejlidnatějším městem světa, má totiž přes 30 milionů obyvatel.
Hlavní fórum s názvem „2024 Belt and Road Journalists Forum: Expand the Path of Opportunities, Share a Bright Future“ se konalo od 30. do 31. srpna 2024 a bylo dovršením této zajímavé návštěvy. A vlastně jsme už tři dny před tím měli bohatý a zajímavý program, kde jsme se vzájemně poznávali, seznamovali a diskutovali na různá témata, jako například jak je to s úspěchy rozvoje Číny. Bylo tam více jak 100 zástupců různých novinářských společností, svazů a asociací z celého světa.
Například tam byla taky Asociace pákistánských novinářů, Ruské asociace novinářů, v podstatě všichni představitelé převážně svazů a asociací medií, samotných novinářů bylo méně. První den jsme byli rozděleni do skupin podle odbornosti a regionů, nebo podle určitých kategorií. Zde měl každý seminář jiné téma. Já jsem byla v sekci, kde bylo téma Umělá inteligence (AI) pohání sociální rozvoj. A v předchozích dnech jsme měli možnost podrobně mluvit dokonce i s tamní vládou a správci navštívených oblastí v Chongqing.
Co konkrétně se zde prezentovalo, ať už ze strany pořadatelů či ze strany vás hostů?
Bylo to obojí vzájemné. Mě osobně v té druhé části zaujala prezentace jednoho příkladu, kdy se ukázala právě skutečná síla médií. A pokud ji dokážete správně využít ve prospěch lidí, je to přínosem pro celou společnost. A na to reagoval německý kolega, který poukázal na to, že tohle je právě to, co by měla Čína prezentovat v evropském a západním informačním prostoru.
Abych se vrátila k hlavnímu příkladu, který chci uvést, v jednom místě regionu bylo značné znečištění místní řeky. Řeka příšerně páchla a měla dokonce i takovou tmavou barvu. Místní na to upozorňovali delší dobu, ale nic se nedělo, proto udělali místní novináři už silnou a vlivnou reportáž až kampaňovitého typu. Udělali tak skvělou reportáž, že to bylo doslova “umělecké dílo”. Tímto vzbudili maximální pozornost veřejnosti a tohle prostě už nešlo přecházet úřady a výsledek byl, že lidé dosáhli za pomoci novinářů odstranění tohoto problému a vypracoval se program za očištění řeky ke spokojenosti úplně všech.
Perfektní ukázka toho, jak to v Číně funguje, oni se vůbec nebojí takhle něco zkritizovat, ale naopak to rozhýbe to vlastní řešení. V České republice se vůči Číně řídíme často vlastními předsudky, ale skutečnost je nakonec jiná. A to bylo právě pro mne obrovskou inspiraci, jak mocná je síla médií. Pomoci řešit problémy lidí je hlavní úkol všech médií.
A to se vlastně v České republice úplně vytratilo. Tedy vlastně média zřídka kdy řeší něco, co opravdu lidi trápí nebo zajímá. Znám jen jeden takový pořad a to jsou Černé ovce, ale celkově mi přijde takovýchto pořadů velmi málo a pozornost se strhává jinam.
Program byl skvěle koncipovaný. Měli jsme možnost v rámci odpočinkového programu navštívit také místní zoologickou zahradu, pak ukázky místní kultury, semináře, prezentace a na závěr měl možnost každý svobodně říci, co ho zaujalo, nebo na co chtěl konkrétně odpověď, i když to třeba dle nás se zdálo, že je v Číně tabu.
Co se vám na tom programu nejvíc líbilo a co vám utkvělo v paměti, kromě toho výše uvedeného příkladu? Co vím, mluvilo se i o současné bezpečnosti novinářů… Právě nejvíc, co mě utkvělo, tak to byl tady tento příklad. Ale také jsem si uvědomila, že Čína dává úplně vzor toho, co to vlastně reálně znamená svoboda projevu. Skutečně jsme všichni měli možnost a mohli jsme úplně otevřeně mluvit na různá témata a byl tam dán neuvěřitelný prostor pro všechna naše vyjádření i otázky. Opravdu tam všichni mohli svobodně mluvit například o bezpečnosti novinářů, protože to je dnes opravdu velký problém, který trápí novináře celosvětově, zejména tam v zemích Afriky a jižní části světa. Potkala jsem tam třeba představitele novinářů Mexika. Ti hovořili, že vlastně Mexiko je na tom v otázkách bezpečnosti novinářů ze všech nejhůře. Jen v Mexiku za poslední dobu totiž umřelo 120 novinářů, co už je opravdu hodně, ale to jsem odbočila. Bezpečnost například hodně trápila i novináře z Indonésie.
Protože se tam mluvilo spíš o těch zemích, kde se vyloženě novináři umlčují zabitím, tak pravda je, že z Evropy tam bylo málo představitelů. Já sama jsem krátce doplnila do této diskuse, že v Evropě je vůči novinářům používána soft power, jako je nálepkování apod. Z celé více jak stovky účastníků tam ovšem bylo z Evropy jen málo zástupců. Jestli to správně říkám tak z České republiky, pak tam byli Poláci, Slováci, Němci, Bulhaři a zástupci z Řecka. A ještě z Ruské federace, ze Srbska a dva z Chorvatska.
Prostě voláme, aby se s tím něco začalo dělat, protože třeba z těch malých zemí, jako je třeba Česká republika, s tím něco těžko můžeme dělat, potřebujeme zahraniční pomoc, a že by byla nějaká mezinárodní platforma, kde by se mohly sdílet tyto příběhy a hlavně mít podstatně větší možnost novináře ochránit, třeba jim poskytnout právní pomoc nebo i přímo existenčně. Ta diskuse se rozběhla tak, že by se založila taková globální, oficiální organizace, která by se zabývala výlučně bezpečností novinářů, kde by se mohli spojit a bojovat za tu pravdu, svobodu slova a spravedlnost. To by bylo super!
Takže diskuse obsahovaly hlavně aktuální téma svoboda slova a projevu?
Ano. Bylo až opravdu dech beroucí, kolik prostoru nám k této diskusi poskytli a bylo to úplně absolutně perfektně připravené.
Také po technické stránce to bylo mimořádně zajištěné. Například musím podotknout, že lepší simultánní tlumočení jsem ještě neviděla. Střídalo se tam vice tlumočníků, a když mluvili, měli úplně takový medový tón a byli úplně klidní. Naprosto perfektní, fakt nejvyšší možná úroveň, jakou jsem měla možnost kdy poznat na vlastní oči.
Takže říkáte, že role medií je zásadní věcí, která má vliv na veřejné mínění ve společnosti?
Hlavně role médií by měla měnit realitu k lepšímu, také pomocí různých akcí v informačním poli, kde se rozšíří určitá klíčová informace, pak se to musí společensky řešit a to může tu realitu měnit k lepšímu. U nás se to teď děje v tuto chvíli bohužel v tom negativním slova smyslu. Prostě to obrátit a propagovat především pozitivní a dobré myšlenky jako takové.
To je to, co jsem si vzala sebou domů, že by to chtělo dát media zpět do kolejí toho, aby sloužili všem těm obyčejným lidem a ne jen politické garnituře, ať je tam kdokoli. Aby média sloužila lidem, což si myslím, že tahle role médiím prostě patří. Vlastně zapadá i do toho, co jsme se učili na škole v politické ekonomii, že příští velká změna určitě půjde ze soukromého prostoru, ne ze státního, a že to vlastně musí být revoluce ze spodu nahoru, a že jen tímto se společnost může celkově změnit k lepšímu. Logicky z toho vyplývá, myslím z těch výzkumů, že přesně k tomu to spěje, že vlastně ty media musí takto začít měnit společnost.
A taky to tam na mě udělalo obrovský dojem, dalo mi to takový ten úplně jasný pocit společenství sdíleného osudu, protože tam byli lidé z Afriky, ze Srí Lanky, z Pákistánu, z Šalamounových ostrovů, prostě z různých zemí, neuvěřitelná spleť lidí z mediální sféry. A přitom tam byl pocit, že jsme všichni kapky ze stejného moře. Řešíme stejné problémy. Úplně se tam celý svět jakoby tak sblížil a nikdo tam na nikoho neútočil. Opravdu jsem tam měla ten pravý pocit toho společenství sdílené budoucnosti. A to je to, o čem Čína neustále mluví, ale ona vlastně, nejenom že o tom mluví, ale opravdu nám takhle ukazují ten směr, kterým máme přece možnost jít. To bylo úplně neuvěřitelné a zanechalo to na mě silný dojem.
Byli jste také v přírodní rezervaci, ve vesničce, kde byla čajovna, knihovna… Zřejmě je to dobrý příklad, jak se jedním projektem dá vyřešit spoustu věcí, nemám pravdu?
Ano, znamená to, že se zachová přírodní a hlavně původní ráz krajiny, s původním obyvatelstvem i s jejími řemesly, ale zároveň se mnohonásobně zvedne jejich životní úroveň, protože stát je zde zásadní oporou a přebírá spolu s obyvateli spoluodpovědnost. Což nám je zde dost cizí, myslím v Evropě a obecně na Západě. Úřady pomáhají projekt povýšit a zpropagovat, mají spoluúčast všichni a zároveň se z toho udělá vzdělávací stezka za pomoci turistických programů a to zejména pro rodiny a mladé budoucí generace. Obecně to utužuje vztahy.
To zní velmi dobře, co říkáte, bylo toho tam více?
Například v Chongqingu, kde jsme byli, nebyl jediný starší panelák, tedy všecko bylo úplně nové, nebo se to zrovna stavělo. A fakt to bylo překrásné místo. A lidi tam byli velice srdeční. Na těch lidech bylo vidět, že jsou prostě spokojení, vnitřně spokojení, a proto jsou takoví usměvaví a najdete tam strašně dobrosrdečnou atmosféru. A samozřejmě ta příroda je tam úplně krásná, je tam spousta nádherných přírodních lokalit.
V jedné oblasti se tam ptala kolegyně z Řecka, co se týká globálních změn a globálního oteplování, jak tam s tímto bojují, a dostala odpověď, že oni prostě používají tu nejmodernější technologii a že samozřejmě něco, jako přirozený požár se prostě stane, ale oni to řeší tak, že používají vojensko-kosmické satelity. A je tam systém, který je nastaven tak, že jakmile něco hoří, nebo je tepelně rozžhaveno a bude to mít v průměru 20 cm, už se na to zaměřují. A díky takovýmto technologiím vlastně oni ty požáry řeší v zárodku, že se to sice třeba rozhoří, ale nerozhoří se to dostatečně, protože se to prostě uhasí zcela rychle a efektivně. Díky tomu si tam zachovávají tolik té krásné přírody.
Takže když to shrnete, vidím, že toto setkání ve vás zanechalo převážně pozitivní dojmy?
Ano. Obrovská inspirace, ukázalo mi to ten směr, v čem ještě se můžeme zlepšit a hlavně co tady můžu přinést a potom i snad vlastním úspěchem to přinést i jiným médiím. Ale to podle mě je tak hodně vysoko, že nejdříve musíme vyrůst do těchto výšin.
Takže úplně stručně: obrovská inspirace, obrovská síla energie, jasný směr, jasný koncept.
gnews.cz – Jan Vojtěch
Czech 
English