Čínské národní parky v dokumentech Jiřího Mánka

Předposlední listopadový týden hostilo velvyslanectví Čínské lidové republiky v Praze malý svátek nejen pro milovníky přírody: slavnostní premiéru zkrácené verze tří dokumentárních filmů o čínských národních parcích. Vytvořil je Jiří Mánek, odborník na ochranu přírody a dřívější ředitel Národního parku Šumava spolu s českým oddělením Čínské mediální skupiny (China Media Group).

V úvodním slovu přiblížila jeho excelence Feng Biao, velvyslanec ČLR v České republice, ekologickou politiku Číny. Nejlidnatější stát světa deklaroval tzv. Cíle 2060 spočívající v dosažení uhlíkového vrcholu v roce 2030 a postupný přechod k plné uhlíkové neutralitě do roku 2060. Enviromentální strategie má několik pilířů, zejména intenzivní rozvoj a aplikaci udržitelných energetických technologií.

Instalovaná kapacita výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů tak loni přesáhla kapacitu uhelných elektráren. V prvním čtvrtletí letošního roku dosáhla nově instalovaná kapacita OZE 76,75 mil. kW, což představuje meziroční nárůst o 21 % a zelené technologie tvoří již kolem 90 % všech instalací.

Systematický přístup k ochraně přírody

Dalšími pilíři čínské zelené politiky je podpora elektromobility, masivní rozšiřování zalesňovaných ploch, zakládání mokřadů a systematický, komplexní přístup k ochraně přírody. Nejlépe jej ilustruje otevření pěti národních parků v roce 2021. Jak divákům vysvětlil Jiří Mánek, pětice chráněných území dohromady pokrývá více než 230 000 km², což je více než celková plocha všech 67 národních parků v USA.

Na výlet do tří z pěti těchto parků vzal Jiří Mánek diváky listopadové projekce s kamerou a nevelkým štábem. Ten se často omezoval pouze na českého přírodovědce a místní průvodce či strážce parků, se kterými Jiří Mánek navázal silná přátelství.
V neobyčejně vřelé atmosféře popisoval svoje dojmy a pohled celoživotního profesionálního ochránce přírody na zakládání a řízení národních parků. Konkrétně Národního parku pro tygra ussurijského a leoparda amurského, Národního parku pro ochranu velkých pand v provincii Sichuan (S‘-čchuan) a Národního parku Sanjiangyuan (San-ťiang-jüan, doslova „tří pramenů řek“). Poslední zmíněný je prameništěm tří nejdůležitějších východoasijských veletoků: Dlouhé řeky (Jang-c’-ťiang), nejdelší řeky Asie, Žluté řeky (Huanghe, Chuang-che) a Mekongu.

Lokální komunity a technologie

Čínské úřady se do ochrany přírody snaží co nejvíce zapojit členy místních komunit. Lokální obyvatelé žijí v souladu s přírodou po generace, a proto se z nich rekrutují zkušení průvodci a strážci. Dalším trumfem managementu přírodních rezervací jsou moderní technologie. Například aktivní RFID čipy, kterými jsou divoká zvířata označována, na dálku hlásí přesně polohu a pohyb velkých koček nebo pand. Díky přesné identifikaci a monitorování je možné přizpůsobovat různé procesy i vyhodnocovat dopady ochrany biotopů na zvířecí populace. Tak bylo zjištěno, že za relativně krátkou dobu se stabilizovaly areály výskytu ještě nedávno kriticky ohrožených ussurijských tygrů, jejichž počty začaly utěšeně růst.

Ekologická civilizace

Asi nejsilnějším momentem dokumentu bylo setkání filmařů s pandami velkými. Jeden z národních symbolů Číny je i současně tváří Světové organizace pro ochranu přírody (WWF). Logo bylo vytvořeno v roce 1961, kdy byla panda velká vybrána jako celosvětově rozpoznatelný symbol ohroženého zvířete. Panda se stala symbolem nejen pro WWF, ale i pro celé hnutí za ochranu přírody.

A právě do ní Čína přináší nikoli přísnou izolaci rezervací, ale princip soužití lidí v souladu s přírodou. Daný koncept v Číně získal název „ekologická civilizace“ a vysvětluje se jako tzv. cesta středu.

„Cesta středu je konceptuálně jednoduchá, ale filozoficky hluboká a může transformovat přístup k ochraně přírody v západním světě, který často až násilně vnímá člověka a přírodu jako protikladné síly. V tomto ohledu by nám mohla být současná Čína a její nasměřování v ochraně přírody důstojným partnerem, snad i příkladem,“ uvedl ve svém příspěvku Jiří Mánek.

Na závěr dodejme, že Jiří Mánek právě dokončuje závěrečné dva díly zamýšlené pentalogie o čínských národních parcích. Vyjdou příští rok a přiblíží národní park ochraňující tropický deštný prales Hainan a park Wuyishan. Co se týče rozvoje parků v Číně, dohromady jich má do roku 2035 vzniknout 49, zamýšlená celková rozloha činí 1,1 mil km². To představuje 18 % rozlohy Číny. Takový podíl chráněného území nemá na světě obdoby.

Mikuláš Černý