Slavný rakouský zpěvák a skladatel Udo Jürgens zemřel uprostřed vyprodaného turné, je tomu právě 10 let

2,6K

„Umělec je komediant a nikdy ho neberou vážně. Pro pobavení posloužíme skvěle, dokážeme lidi rozplakat nebo rozesmát – obojí je nekonečně důležité. Když ale jde o vážné otázky, neberou nás ve finále vážně, i když všechny velké změny ve světě přinesla literatura a filozofie. Teprve dlouho po své smrti se zdánliví šílenci stávají polobohy, když se ukáže, jak obrovský vliv na lidstvo měli. To rozhodně platí o skladatelích vážné hudby, o hudebnících lehké múzy tu a tam. Možná jsem v tomto ohledu nepatrný kamínek v mozaice, ale Beatles, Rolling Stones a další velké popové a rockové kapely skutečně pomáhaly změnit svět. Vyšlo z nich mládežnické hnutí, jejich ideály se stály součástí naší společnosti.“ – Udo Jürgens

Když před 10 lety náhle zemřel legendární zpěvák, textař, skladatel a pianista Udo Jürgens, rakouská populární hudba přišla o jednu ze svých největších ikon. Jürgens, který od roku 1977 žil ve Švýcarsku a roku 2007 přijal i švýcarské občanství, byl jedním z nejúspěšnějších interpretů v německy mluvících zemích. Někdy býval srovnáván s francouzským šansoniérem Gilbertem Bécaudem. Svou pěveckou dráhu odstartoval koncem padesátých let 20. století a koncertní šňůru měl naplánovanou i v době své nečekané smrti. Za svou více než padesátiletou kariéru prodal přes sto milionů desek a složil přes tisíc písní, čímž se zařadil mezi nejúspěšnější světové hudebníky. Jako jeden z mála měl uzavřenou doživotní smlouvu se společností Polydor, v Evropě ji kromě něj měli pouze jeho rakouský kolega Peter Alexander a Karel Gott.

Udo Jürgen Bockelmann, jak se původně jmenoval, než si pozměnil jméno, se narodil 30. září 1934 v rakouském Klagenfurtu, vyrůstal však spolu se svými bratry Johnem a Manfredem na zámku Ottmanach v Korutanech, který pro rodinu pořídil jeho dědeček, bankéř Heinrich Bockelmann.

Už jako dítě hrál Udo na harmoniku a sám se naučil hrát na klavír. Jeho otec Rudolf Bockelmann, starosta obce Ottmanach, rozpoznal jeho talent a podporoval ho. Jako syn ze zámožné bankéřské rodiny byl ale Udo trnem v oku členům místní Hitlerjugend, která málem zhatila jeho hudební kariéru. Uštědřili mu jednou takový výprask, že od té doby špatně slyšel na jedno ucho. Jeho hudební kariéra tím naštěstí nijak neutrpěla.

Z gymnázia odešel rok před maturitou a začal studovat hudbu nejprve na Korutanské státní konzervatoři (dnes Soukromá hudební vysoká škola Gustava Mahlera) v Klagenfurtu a poté na proslulé univerzitě Mozarteum v Salcburku.

Už v roce 1950 vyhrál jako nejmladší ze 300 účastníků skladatelskou soutěž rakouského rozhlasu s písní Je t’aime. Vedle toho vystupoval pod uměleckým jménem Udo Bolan v malých barech a tanečních kavárnách. V doprovodu bubeníka a baskytaristy hrál na klavír a zpíval na přání publika především jazz a swing a také populární hudbu.

Jeho první úspěšný hit Jenny vyšel v roce 1959 a okamžitě obsadil první příčky německé i rakouské hitparády. O rok později složil další hit Reach for the Stars pro velšskou zpěvačku Shirley Bassey. Později skládal písně také pro Franka Sinatru, Sammyho Davise Jr., Gilberta Bécauda, a několik jich napsal i pro Karla Gotta. Seznámili se v šedesátých letech a stali se z nich dlouholetí přátelé. České verze Jürgensových skladeb měli ve svém repertoáru například Jaromír Mayer – Jak nemám se ptát, Milan Chladil – Krásných sedmnáct, Judita Čeřovská – Pozdrav od dobré známé nebo Karel Gott – Nevadí, Vítám vítr v údolí.

V roce 1964 Jürgens poprvé reprezentoval Rakousko na mezinárodní hudební soutěži Velká cena Eurovize a obsadil 5. místo. V roce 1966 už byl s písní Merci Cherie první a tímto vítězstvím se definitivně prosadil. Písně se prodalo přes jeden milion kopií a Jürgens byl oceněn zlatým diskem Deutsche Vogue.

Následovalo velké množství koncertů, úspěšných alb i singlů v několika jazycích. Vystupoval také v pražské Lucerně, v Pardubicích a v Bratislavě na soutěži Bratislavská lyra. V roce 1967 si zahrál sám sebe v prvním dílu seriálu Československé televize Píseň pro Rudolfa III. s písněmi Sag mir wie a Nobody Knows, Řekni mi jak a Nikdo neví. V roce 1968 složil pro Karla Gotta píseň Tausend Fenster, Tisíc oken, se kterou se Gott zúčastnil soutěže Eurovize v Londýně, kde zastupoval Rakousko. Píseň sice díru do světa neudělala, ale německy hovořící posluchači si Gotta oblíbili a začaly tak jeho časté cesty na Západ.

Velkým úspěchem byla Jürgensova píseň Buenos Días, Argentina kterou uvedl společně s německým národním fotbalovým týmem v roce 1978 v Argentině. Nazpívali ji v anglické verzi Marty Robbins a německy s nezaměnitelným španělským přízvukem Julio Iglesias. Příznivý ohlas nejen u dětského publika mělo i Jürgensovo nazpívání úvodní znělky německé verze úspěšného amerického animovaného seriálu Tom a Jerry Vielen Dank für die Blumen roku 1981.

V roce 1972 napsal muzikál s názvem Helden, Helden, založený na hře G. B. Shawa Heroes. V prosinci 2007 měl v Hamburku světovou premiéru muzikál I’ve Never Been to New York. Všechny písně jsou dílem Jürgense a jeho textařů, zpívali je herci. Jürgens spolupracoval se špičkovými evropskými a světovými textaři a jeho koncerty v rámci pravidelných turné po německy mluvících zemích byly beznadějně vyprodané. V roce 1992 na jeho koncert ve Vídni přišlo 220 tisíc diváků, což byla jedna z nejvyšších účastí v Evropě.

Udo Jürgens byl dvakrát ženatý, v letech 1964-1989 s bývalou modelkou Erikou Meierovou, známou jako Panja. Měli dvě děti, syn John se narodil v únoru 1964 a dcera Jenny v lednu 1967. Kromě nich měl také dvě nemanželské dcery, Sonju narozenou roku 1966 a Glorii narozenou v listopadu 1994.

V červenci 1999 se v New Yorku oženil podruhé, a to se svou dlouholetou partnerkou Corinnou Reinholdovou, se kterou žil už od roku 1997 ve Švýcarsku. V roce 2006 se rozvedli a Jürgens pak až do své smrti udržoval vztah s novinářkou Michaelou Moritzovou, která v roce 2004 sepsala příběh jeho rodiny a počátků jeho kariéry v románu Muž s fagotem. Tento román byl v roce 2011 zfilmován.

Léta přibývala, ale Jürgens byl stále aktivní, dělal šňůry koncertů až do vysokého věku, vystupoval v TV show, v hudebních pořadech. V roce 2013 mu byla udělena cena Bambi za celoživotní dílo.

Jeho poslední studiové album Mitten In Leben, Uprostřed života, vyšlo v únoru 2014 a stalo se kasovním trhákem. Desku doprovázelo před Vánoci šestadvacet beznadějně vyprodaných koncertů, na které přišlo přes sto sedmdesát tisíc návštěvníků.

Udo Jürgens naposledy koncertoval 7. prosince 2014 ve vyprodaném Hallenstadionu v Curychu. V únoru 2015 mělo turné pokračovat dalšími třiadvaceti koncerty, které byly také už z velké části vyprodané. Bohužel na ně už nedošlo.

Při procházce v jeho oblíbeném Gottliebenu u Bodamského jezera, kde žil, ho postihl těžký infarkt a po převozu do nemocnice i přes veškerou snahu lékařů 21. prosince 2014 zemřel. Bylo mu 80 let.

Tento věk byl pro jeho rodinu symbolický a on se ho obával, v osmdesáti zemřel i jeho otec a také jeho matka. Dcera Jenny v dopise otci při prvním výročí jeho smrti napsala: „Vždy jsi říkával ‚Člověk je mrtvý tehdy, když už si na něho nikdo nevzpomene.‘ Pokud je to skutečně pravda, milý tatínku, tak ty jsi nesmrtelný.“

Wikipedia / Facebook/ Gnews.cz – Jana Černá