Úloha žurnalistiky na demokratické cestě Ghanou byla klíčová. Od návratu země k demokratickému zřízení v roce 1992 prošla mediální krajina výraznou proměnou.
Ústava z roku 1992, která věnuje mediální činnosti celou jednu kapitolu (kapitola 12), zakotvuje svobodu tisku, liberalizaci, pluralitu a rozmanitost médií jako základní kameny mediální praxe. Tento právní rámec vytvořil příznivé prostředí pro rozvoj médií.
Rozšiřování mediálních institucí samozřejmě svědčí o tom, že média neustále přispívají k rozvoji země.
Ghana se dnes může pochlubit více než 490 rozhlasovými stanicemi, více než 148 televizními stanicemi (analogovými i digitálními), více než 5000 novinami a časopisy a odhadem 20 000 online mediálními platformami. Zřizování mediálních platforem má oporu v čl. 162 odst. 3 ústavy, který výslovně uvádí:
„Nesmí existovat žádné překážky pro zřizování soukromého tisku nebo médií; zejména nesmí existovat žádný zákon, který by vyžadoval, aby někdo získal licenci jako podmínku pro zřízení nebo provozování novin, časopisu nebo jiného média pro hromadnou komunikaci nebo informace.“
Toto ustanovení podtrhuje význam, který tvůrci ústavy přikládali svobodě sdělovacích prostředků. Právě tato právní opora umožnila médiím plnit neoficiální roli čtvrté velmoci a hrát klíčovou roli hlídacího psa při správě věcí veřejných a rozvoji země.
Stále však zůstává nezodpovězená otázka, zda je novinařina povoláním, nebo profesí? Tato otázka zůstává předmětem diskusí mezi odborníky z praxe, akademiky, mediálními experty i širokou veřejností. Důležité je, že s rostoucím počtem mediálních platforem a prudkým nárůstem počtu osob, které se označují za novináře, je třeba se k debatě o tom, zda je žurnalistika povoláním, nebo posláním, vrátit v naději, že se ji podaří jednou provždy vyřešit.
Vývoj žurnalistiky v Ghaně
Podle odborníků se předtím, než se žurnalistika v Ghaně stala strukturovaným studijním oborem, mnoho praktikujících novinářů učilo při práci. Aspirující novináři pracovali v redakcích, rozhlasových stanicích a televizních studiích pod vedením zkušených profesionálů, kteří je učili umění psaní zpráv, reportáží a vysílání.
Podle historických svědectví byl tento učňovský systém hlavním způsobem vzdělávání předtím, než se formální novinářské vzdělání stalo široce dostupným. Je třeba poznamenat, že někteří zkušení a nejlepší novináři nebyli vyškoleni při práci.
Naopak dnes má mnoho univerzit v Ghaně specializované fakulty, které nabízejí kurzy zaměřené na žurnalistiku a média. Toto rozšíření odráží rostoucí uznání role médií v demokratické společnosti. V důsledku toho mají nyní jednotlivci, kteří vstupují do tohoto oboru, možnost získat formální vzdělání před zahájením praxe.
Za účelem formalizace svého členství stanovila Ghana Journalists Association (Ghanská novinářská asociace, GJA) jako jedno z kritérií, kdo se může stát jejím členem, jasné rozlišení mezi odbornou přípravou na pracovišti ve vztahu k těm, kteří získali novinářské dovednosti během několika let praxe v rámci a těm, kteří získali akademické znalosti, aby se mohli stát novináři
K hlubšímu pochopení této problematiky přispěl do debaty pan Bright Blewu, bývalý generální tajemník GJA a novinářský veterán s více než 40letou praxí, který souhlasil s definicí, že novinářem je
„Někdo, kdo pracuje na shromažďování informací v podobě textu, zvuku nebo obrázků a zpracovává je do zpravodajské podoby, aby je mohl šířit veřejnosti. Samostatně se může věnovat analýze a komentování obsahu zpráv.“
Podpořil tvrzení, že,
„Definice se nepochybně zkomplikovala kvůli stále rostoucímu významu důvěryhodných informací v digitalizovaném světě. Žurnalistika hraje klíčovou roli při vytváření pravdy a důvěry v to, co se děje kolem nás – ať už jde o politiku, řádnou správu věcí veřejných a demokracii, lidská práva a spravedlnost, a v neposlední řadě o technologie. Novinář prostě nemůže být mistrem ve všech oblastech lidského snažení, ale rozhodně potřebuje znatelné znalosti díky osobnímu úsilí, které mu umožní podniknout informační a vzdělávací proces, aby pomohl zjistit fakta a dobrat se pravdy.“
Pan Emmanuel Amoako, bývalý zástupce šéfredaktora deníku Daily Graphic, veterán s více než 45letou praxí v žurnalistice, prohlásil, že žurnalistika se stala povoláním, v němž se každý, kdo umí psát, považuje za novináře, a to i bez formálního vzdělání.
S tímto tvrzením nesouhlasil a trval na tom, že formální vzdělání je nezbytné.
Připustil, že v minulosti existovalo několik výjimek, jmenovitě pan Kofi Badu, který neseděl v žurnalistické třídě, a přesto byl výjimečným novinářem.
Zdůraznil však, že existují hlubší aspekty žurnalistiky, které se nelze naučit pouze v zaměstnání.
„Člověk musí sedět ve třídě, aby pochopil základní principy.“ Dodal, že učení ve třídě pomáhá formovat myšlení a připravuje začínající novináře na realitu profese. „Pro mě je žurnalistika profese,“ uzavřel.
Pan Dave Agbenu, odcházející redaktor deníku Ghanaian Times, prohlásil, že žurnalistiku lze označit za povolání i za profesi, protože bez ohledu na vzdělání z jakéhokoli oboru lze žurnalistiku vykonávat. „Potíž je v tom, kde vést hranici mezi povoláním a profesionálním novinářem.“
Vysvětlil, že akademické vzdělání a vzdělání na pracovišti nejsou totéž, protože na pracovišti se novináři učí specifickému stylu a dovednostem psaní mediálního domu
Zdůraznil, že je velmi důležité, aby každý novinář prošel tímto procesem, který označil za základ novinářské profese.
Dr. James Asante, lektor na UNIMAC řekl, že, je třeba projít důkladným školením a získat potřebné dovednosti před vykonáváním novinářské praxe. „Když jsem nastoupil do oboru, realita na místě byla zcela jiná. Ano, žurnalistika je povolání, ale musíme rozlišovat mezi povoláním a profesí. Žurnalistika zahrnuje proces shromažďování informací, jejich zpracování a prezentace s ohledem na cílovou skupinu. Jste školeni v tom, jak vyhledávat, shromažďovat informace a vytvářet příběhy, takže z praxe vycházíte plně připraveni.“
Pokud jde o ty, kteří nemají formální vzdělání, a přesto se novinařině věnují, mnozí z nich absolvovali nějakou formu školení při práci. Byli vyškoleni přímo v různých redakcích, zejména v redakcích. To zahrnuje učení se, jak rozvíjet nápady na příběhy, předkládat zprávy, chápat, co je to zpráva, používat správné techniky psaní a používat kameru k zachycení zpravodajského obsahu…
„V tomto smyslu s vámi tedy souhlasím, že novinařina může být profesí i povoláním. Vždy jsem však zastával názor, že člověk musí mít potřebné vzdělání, aby mohl novinařinu vykonávat profesionálně.“
Dzifa, novinářka na volné noze, vnímá žurnalistiku jako povolání. „Nepracuji jen pro peníze – i když peníze jsou důležité – ale proto, abych sloužil lidstvu. O svých příbězích přemýšlím, i když vařím pro své děti,“ řekla.
Novinařinu označila za jednu z mála profesí, kde neexistuje žádná zavírací doba. „Od svých starších kolegů se stále učíte novým způsobům psaní. Je to profese, kde učení nikdy doopravdy nekončí,“ dodala.
Přestože má požadovanou kvalifikaci, Dzifa se domnívá, že pro zdokonalování a zlepšování se v praxi je nezbytné interní školení. „Je to jedna z prací, kde jste neustále ve střehu – lovíte nové nápady nebo se učíte nové techniky, a stáváte se vášnivými,“ vysvětlila.
Philip, novinář s více než pětadvacetiletou praxí, souhlasil s Dzifou v tom, že novinařinu popisuje spíše jako poslání než jen jako profesi. Nikdy jsem nenavštěvoval formální novinářskou školu; místo toho jsem se vyučil v práci, hnán vášní pro psaní a odhalování nepravostí ve společnosti. „Žurnalistika je to, co jím, spím a probouzím se,“ řekl. „Nabízí mi jiný pohled na život a prohlubuje mé chápání problémů. Je to moje vášeň a téměř každý den se stále učím a přizpůsobuji vyvíjející se dynamice této profese.“
Profese zahrnuje formální vzdělání, školení a uznávanou kvalifikaci (Oxford English Dictionary; Wilensky, 1964), zatímco povolání je vášnivé poslání nebo smysl pro cíl, často vykonávané bez formálních pověření (Oxford English Dictionary; Palmer, 2000).
Domnívám se, že žurnalistiku lze považovat za obojí: za profesi, která vyžaduje dovednosti a strukturu, i za povolání poháněné hlubokou vášní informovat veřejnost a sloužit jí.
A konečně si myslím, že žurnalistika v Ghaně se vyvinula z praxe založené na učňovském vzdělání v akademickou disciplínu se strukturovaným vzděláváním. Debata o tom, zda se jedná o povolání, nebo o profesi, však zůstává nevyřešena. Zatímco někteří považují žurnalistiku za povolání, které vyžaduje vášeň, oddanost a nasazení přesahující akademickou kvalifikaci, jiní se domnívají, že formální vzdělání a certifikace jsou nezbytné pro udržení profesionálních standardů.
FIIFI NETTEY, Mediální konzultant
Theghanareport/gnews.cz – GH
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German