Je český volební systém bezpečný? Tichá zranitelnost, o které se (ne)mluví

Česká republika je tradičně považována za stabilní parlamentní demokracii s volbami, které jsou svobodné a konkurenceschopné. Přesto však existuje část volebního procesu, která zůstává bez dostatečné veřejné kontroly a otevírá prostor pro zneužití či zpochybnění výsledků – a tou je digitální zpracování volebních dat, včetně závislosti na privátních IT firmách a absenci transparentního dohledu.

Kdo zpracovává volební výsledky?

Za sběr a zpracování oficiálních výsledků voleb v Česku odpovídá Český statistický úřad (ČSÚ). Ten zajišťuje zpracování výsledků od jednotlivých okrskových volebních komisí až po finální zveřejnění. Systém funguje tak, že komise ručně sečte hlasy a výsledek zadá do softwaru, který přenáší data do centrálního systému. Tento systém je však z velké části provozován prostřednictvím externích neveřejných IT dodavatelů – konkrétní jména nejsou veřejnosti běžně známa, smlouvy nejsou standardně dostupné a neexistuje žádný veřejný mechanismus kontroly softwarového kódu, neboť postup výpočtu není open source, aby mohl být transparentní.

Skrytá zranitelnost systému

1. Závislost na soukromých firmách. Zpracování voleb je v některých fázích outsourcováno na soukromé společnosti, které zajišťují vývoj aplikací, infrastrukturu i správu serverů. Zatímco tento postup může být technicky logický, vytváří potenciální střet zájmů, pokud by se některý z dodavatelů dostal do kontaktu s politickými aktéry, lobbisty nebo bezpečnostně rizikovými subjekty.

2. Nedostatečná veřejná kontrola. Na rozdíl od některých západních zemí (např. Estonska nebo Švýcarska), kde je volební software open-source a podléhá auditům třetích stran, v ČR veřejnost nemá přístup ani k anonymizovaným datasetům v reálném čase, natož ke kontrole zázemí IT řešení.

3. Hrozby zvenčí. NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) opakovaně upozorňuje na zvýšenou aktivitu hackerských skupin před volbami. Zahraniční pokusy o narušení IT systémů ČSÚ či Ministerstva vnitra, ačkoli zatím nebyly oficiálně úspěšné, nejsou výjimkou – probíhají DDoS útoky, phishingové kampaně a skenování zranitelností.

Jaké hrozí scénáře?

Přestože fyzické volební lístky a manuální sčítání na okrskové úrovni poskytují základní pojistku proti falšování, většina veřejnosti si již nekontroluje „přenosovou fázi“, kde mohou nastat problémy jako: přepsání dat při zadání, dále změna údajů při přenosu do centrální databáze, zpoždění publikace určitých okrsků a nakonec náchylnost k „chybnému přepočtu“ či záměně stran. Ve volbách s těsným výsledkem by i několik stovek manipulovaných hlasů mohlo převrátit výsledek celého kraje – a nikdo by to nebyl schopen nezávisle ověřit.

Proč se o tom málo mluví?

Téma digitální bezpečnosti voleb není pro mainstreamová média příliš atraktivní – a často mu chybí politická vůle ze strany parlamentních stran, protože systém „funguje“ a zpochybnění jeho robustnosti může být vnímáno jako znevážení institucí. Navíc: některá média mají personální nebo obchodní vazby na dodavatele IT řešení, žurnalistická technická gramotnost na investigativní úrovni bývá slabá, chybí tlak ze strany veřejnosti, která se spokojí s tím, že volby „dopadly očekávaně“

Je volební systém zmanipulovatelný?

Neexistuje přímý důkaz o cílené manipulaci českých voleb – ale existuje celá řada strukturálních nedostatků, které by takové manipulaci mohly napomoci, pokud by byla vůle. Jinými slovy, slabiny existují – a ti, kdo je znají, je mohou využít. A co s tím může dělat veřejnost? Může vytvářet tlak na transparentnost, rozhodně požadovat, aby byl volební software open-source a auditovatelný a v neposlední řadě podporovat organizace, které sledují veřejné zakázky a IT výběrová řízení (např. Hlídač státu, Rekonstrukce státu). Ano, právě volební kontrola zdola je nejvýznamnější článek tohoto procesu. Můžeme zapojit se do volebních komisí, dokumentovat průběh sčítání, pořizovat kopie protokolů.

Datová občanská kontrola

Podporovat zveřejnění anonymizovaných dat v reálném čase, např. přes API. V jiných zemích to umožňuje nezávislé přepočty i modelace. Podpora nezávislých médií. Sdílet kvalitní investigaci, upozorňovat na možné střety zájmů a podporovat média, které o tématu informuje bez cenzury. V českém volebním systému není problém v lístcích, ale v neviditelných kódech, skriptech, smlouvách a algoritmech. A jakmile ztratíme důvěru v to, co se děje „po zadání hlasu do systému“, demokracie se stává iluzí. Nikdy není pozdě s tím něco udělat. Ale čas na digitální reformu volebního systému nám už ale tiká.

gnews.cz – GH