Nová Archa – Se srdcem a verši na dlani…

Od začátku roku se na několika prezentacích v Praze (například i v Českém centru Mezinárodního PEN klubu) představil almanach básní a malých próz současných ruskojazyčných autorů, žijících v České republice. Nese název Nová Archa a je vydaná na památku nakladatele a kulturního aktivisty Olega Krylova (Nová Archa, Oktan Print, s.r.o., Praha, 2024). Společným jmenovatelem „sedmičky“ autorů sbírky je to, že jejich ruská díla vydával zmíněný Krylov. Tentokrát však ukázky jejich tvorby vyšly v českém překladu, což bylo – byť v podobě mnohém větší antologie – posledním bohužel však nerealizovaným projektem Olega Krylova, který chtěl upozornit českého čtenáře na existenci v zemi početního proudu literátů, píšících rusky. Sbírka je věnována jeho památce.

Co bychom měli vědět

Než se dostaneme k obsahu samotnému, je velmi důležité seznámit se s historií současné ruskojazyčné autorské komunity, která se vytvořila v ČR mimo jiné na raněji vzniklém podhoubí. S tím nám pomůže Předmluva aneb vysvětlení ke sbírce na str. 4 až 15. Jedná se o mimořádně důležitý příspěvek k historii cizojazyční literatury u nás, který napsala básnířka, překladatelka a literární vědkyně Natalja Volková, absolventka Karlovy univerzity (mimochodem jako první přeložila do ruštiny Saturnina). Poznamenejme na okraj, že o tomto se v českých školách literárních směrů nedozvíme, především dnes, v době, která Rusům v Čechách nepřeje, vůbec nic.

Dějiny ruskojazyčné menšiny na území bývalého Československa čítají již více než sto let. Telegraficky připomeňme dvacátá léta minulého století, kdy se Praha stala zároveň s Paříží, Berlínem a Bělehradem jedním z center ruské emigrace. K nám přilákala uprchlíky velkorysá Ruská pomocná akce, iniciovaná T. G. Masarykem, která umožnila i založení ruských škol a různých spolků a sdružení. Dokonce vznikly Svaz ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1922-1941) a nejznámější literární spolek Poustevna básníků. Ruští literáti v 20. a 30. letech minulého století publikovali ve 174 ruských a cizojazyčných periodikách, včetně 87 českých. Jedním z prvních a nejznámějších počinů Svazu bylo vydání literárního sborníku Archa, jehož název navrhla snad největší ruská básnířka doby Marina Cvetajevová, která dlouho žila a pracovala v tehdejším Československu.

Pro běžné konzumenty literatury budou mimořádně zajímavé odstavce, popisující vznik organizace Společnost Mariny Cvětajevové, spolupracující s českými rusisty. Po listopadu 1989 a postupném rozpadu SSSR do Čech směřuje tzv. čtvrtá vlna ruské emigrace, díky niž od 90. let minulého století počet příslušníků ruskojazyčné komunity v ČR znovu výrazně stoupá. Na potřeby ruské komunity reaguje na začátku nového tisíciletí vznik organizace Ruská tradice s časopisem Ruské slovo včetně Knihovničky Ruské tradice.

Čas pro Krylova

Oleg přišel do ĆR s manželkou Olgou se zmíněnou „čtvrtou vlnou“ a hledal své místo v nové vlasti. Oba vždy inklinovali k literatuře, a tak v roce 1994 zakládají v Praze Svaz ruských spisovatelů OK, ovšem jako s.r.o., a o několik let poté zahajuji vydavatelskou činnost v Nakladatelství Olgy Krylové. I sám Oleg, který byl hlavním v této dvojící, sotva tušil, jaký to vezme obrat. Pořádá literární večery, koncerty, křty knih, autogramiády a prezentace autorů, mezi kterými nechyběli ani čeští spisovatelé. Dlouhodobě udržuje kontakty s českým centrem Mezinárodního PEN klubu. Od roku 2019 z původního názvu vypadlo slovíčko „ruských“, protože ve více jak 500 knižních titulech Krylovem a Olgou do té doby vydaných, již nejsou pouze autoři, narození na území bývalého SSSR, ale i čeští literáti a zahraniční básníci a spisovatelé. Záběr nakladatelství je mimo beletrie rozšířen i na knihy s publicistickým nebo vědeckým zaměřením, včetně literatury faktů a také práce pro České centrum Mezinárodního PEN klubu. Nicméně ale jmenovaný vydavatel zachovával až do svého skonu před dvěma roky i kontinuitu vztahů s ruskou komunitou, která mu dnes vzdala úctu právě svazkem Nová Archa.

Pět básnířek, dva prozaici

Sbírku otevírají verše Leyly Begim z Ázerbájdžánu, následuje Moskvanka Olga Bělova-Dalina, poté Loreta Vašková z Kaunasu v Litvě. Dále poezii střídá fantaskní filozofická povídka z pera romanopisce Georgije Gercovského, narozeného v Kujbyševu. Svou poezií a pohádkami pokračuje básnířka Ljudmila Svirskaja, rozená v Kazachstánu, jejíž některé verše přeložil jeden s předních českých básníků Karel Sýs, a po ní cituplné verše Natalji Volkové původem z Jekatěrinburgu. Sbírku uzavírá napínavá sci-fi povídka Andreje Fozikoše z Dorobratova (dnešní Ukrajina). Co jméno, tak talentovaný a pracovitý autor řady knížek. U jejich medailonků v závěru publikace nechybí osobní vzpomínka na vydavatele Olega Krylova.

Zbývá pouze vřele knížku doporučit českému čtenáři a zejména zatleskat za zdařilý, poetický překlad do češtiny. Zejména Podzimní věnec sonetů Olgy Bělovové-Dalinové (přeložili autorka a Antonín Kameník) si zaslouží básnickou cenu, je-li v Česku nějaká. Zbývá jen dodat, že autoru těchto řádků vyšly v nakladatelství Olga Krylová též dva tituly, kdy se obě knížky dočkaly v následujícím průběhu let reedice v domácích vydavatelstvích.

Připravil Ivan Černý, novinář a spisovatel