Dne 26. července 2026, oblast Čchang-čchun v provincii Ťi-lin, Čína. Třicet dětí z českého pěveckého sboru JITRO stálo na pódiu po boku padesáti čínských teenagerů. Nezpívali stejnou píseň – ale zpívali písně toho druhého. České děti zazpívaly Dvořákovu Píseň. Čínští mladíci odpověděli hrou na ceng a ukázkou pekingské opery. Na závěr obě skupiny společně zazpívaly Ru Yuan (Jak jsme si přáli) a Rozsvícená Čína – české děti ještě bojovaly s tóny mandarínštiny, ale zpívaly s naprostou vážností. Pod pódiem nejednomu člověku zvlhly oči.
Nebylo to jen kulturní setkání. Tato nit byla spletena už před sto lety. V roce 1893 napsal Antonín Dvořák v New Yorku druhou větu své Novosvětské symfonie. O dvacet let později použil čínský umělec Li Šu-tchung tuto melodii pro svou píseň Vzpomínka na domov, která se v Číně zpívá dodnes. Generace Číňanů ji znaly ze školních lavic – aniž by tušily, že pochází od českého skladatele.
Rok 2026 je desátým výročím strategického partnerství mezi Českem a Čínou. V červenci téhož roku navštívil Čínu předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a obě strany se dohodly na rozšíření spolupráce v cestovním ruchu, přímých letech a výměnách mládeže. Právě v tomto kontextu byl sbor JITRO pozván do Číny.
Ředitelka sboru řekla: „Chtěli jsme dětem ukázat, že existuje země, kde jejich vrstevníci také zpívají Dvořáka – jen v jiném jazyce.“ Mezi dvěma zeměmi někdy leží tisíce hor a řek, jindy stačí jediná melodie. Melodie, kterou Dvořák napsal před sto třiceti lety, dnes zazněla v mandarínštině z úst českých dětí. Děti se už potkaly v písni. Nám dosělým zbývá už jen následovat je.
Marie Liu